CARIBOO

Vikingové - tábor 2003

Vikingové. Objevy a dlouhé plavby po boku Erika Rudého a ve stopách jeho lodí nás naplňovali každým dnem. Pravdou je, že poselství jeho zůstalo našim zrakům ukryto déle, než slepým, o to však zábavnější následování odkazu jeho bylo. Sestavení mocné flotily, která by se utkala s ostatními státy jak v objevování tak obsazování vzdálených světů, byl úkol nejdůležitější. Odposlechy tichých rozhovorů, tajemné noční obřady, boje s vodními nestvůrami, Indiánské útoky a mnoho dalších a dalších dobrodružství se skrývalo na každém rohu. Naši mocní bohové nám však vždy stáli na blízku a v nesnázích vždy zasáhli. Někdy však z cesty jsme sešli a ani oni, nevěděli, kde nás před zlými obry chránit.
(Kiwi)

Etapy

Letošní rok začínala etapa trochu netradičně. Prostě uvádět jí nástupem, poplachem nebo sněmem, to už nám, vůdcovskému kolektivu připadalo trochu suchý. A tak se na přípraváku objevilo v přehradě pod vodopádem (původně mělo být v rybníku) takové zajímavé poleno, rozpůlené a zase slepené voskem a převázané kůží. V tomto pěkném polínku byl zapečetěn "pergamen" popsaný runami. Stálo tam:
Začínám dnes, na sklonku svých let, psáti svůj deník, který jednoho dne připadne jako dědictví mým chrabrým a slavným potomkům. V den tento, pod hvězdným nebem, jenž skrývá svojí tvář jsem v cestě mezi světlem a nocí, temnotou a sluncem, které jako blahodárný balzám tiší naše dny, vzkazuji vám, co nasloucháte mému hlasu, který jsem na cestu rozeslal po vodách celého světa, jakožto kapitolu tuto první tuto první, bytí popisující mé, jež po vzoru otců našich otců, kteří pobývali na těchto místech jako já, stejně jak vy, kterým určena, a jako já tak učinil, odhodlali se setkat s těmi, jenž v dávných dobách, které vrchovaty jsou vítězství a slávy, zde své hrdinské bitvy bojovali.
Je nutné připravit nápoj z tajemných mocných rostlin, jež každý znáti nemusí a nalezení jejichž nesnadé býti se zdá, jež zovou se pak Urtica Dioica, Ribes Nigrum, Rubus Idaeus, Trifolium Repens, Vaccinium Vitis, Bellis Perennis, Thymus Serpyllum a vypít onen lektvar silný noc desátou po slunovratu letním o hodině půlnoční, na místě které jasné a jedinečné světlo vám bez pochybností všech ukáže.
Eirík Rudý
A tak si tam velmi "nenápadně" poplavávalo a čekalo, až ho někdo vyloví. To se stalo hned v neděli ráno. Saut ho sice vyhodil na břeh, ale z nevyjasněných příčin se o něj dále nezajímal a poleno tak zůstalo ležet na břehu přímo na cestě k rybníku a leželo a leželo až z toho, že si ho nikdo nevšímá, začali být vedoucí trochu nervózní. Taky proto jsme se šli několikrát za den k rybníku vykoupat - ale ono nic. Nakonec v neděli skoro navečír jsme museli přistoupit k nenápadným a chytrým otázkám: "Co to tady leží?" "Nevím" "A tebe to nezajímá?" " Ne". Takové odpovědi jsme nečekali a tak jsme ještě přitvrdili a s trochou úsilí se nám podařilo přemluvit rádce, ať se na to mrknou. Polínko bylo tedy konečně rozlepeno a pergamen uviděl světlo světa. Jenomže, jak už jsem se zmínila, byl v runách. A komu by se to chtělo luštit, zvláště když se Kejchal zatvářil jako znalec a prohlásil, že to je podvod a tohle nejsou severské runy. Tím mě hluboce urazil, protože to jsou runy jak vyšité, jenom trošku upravené do češtiny, což bez vyluštění stejně nebylo poznat. Rychle se taky rozšířila myšlenka, že toto je pozůstatek loňského tábora oddílu Srdce. No prostě pergamen se stále někde povaloval, potom visel na nástěnce a nikdo se k němu neměl.
Pravda, nějaké pokusy o překlad byly a to ze strany rádců, ale ti nějak neposlouchali naše rady a považovali například runu R - raidó za písmeno T a nenechali si to vymluvit, že Kejchale :) ?
Jelikož času nebylo zas tak moc, opět přišla na řadu diplomacie. V pondělí po sněmu Kiwi lehce rádcům naznačil, že jestli si opravdu myslí, že je to po Srdcatech, tak jsou pěkní suchaři a ať to pěkně rychle vyluští. Rádcové si zapracovali (a myslím, že tu noc toho moc nenaspali) a ráno už bylo vyluštěno vše, až na jedno jediné písmenko, ale to uznávám, byla dvojhláska Th v latinském názvu.
Takže teď ještě zjistit datum obřadu, převést latinské názvy bylinek do češtiny a nasbírat je. Ale pánové a dámy, to, že nepoznáte mateřídoušku by se dalo ještě odpustit, ale že si spletete sedmikrásku se rmenem? Ale jinak se do toho docela pustili a v úterý večer byl nápoj připraven a obřadu tedy nic nebránilo. V té naprosté tmě nebylo těžké najít osvětlené místo, zvláště, když to bylo na louce - "kamna" a pár lidiček v kostýmech a s pochodněmi stojící v kruhu. První v cestě stála Myška, která počkala, až všichni dojdou a pronesla ve směru kruhu "Helga ve theta ok hindra alla illska"(což znamená "Posvěť toto místo a zabraň všem zlým vlivům ve vstupu"). A pustila je dál. V cestě však ještě stáli Kiwi a Péca, kteří je zastavili zkříženými pochodněmi a pak po napití lektvaru pouštěli po jednom dál do kruhu. Jím každý prošel a na konci dostal od Dešti a Handi svůj kostým (hábity tajně šily doma maminky). Pak Péca zvolal, ať ho následují a odvedl je do tábora. Tak skončila úvodní etapa.
(Myška)

Země severu je zmítána nepokoji. Jednotlivé rody povstaly a nadvládu sobě vybojovat se rozhodly se svými vojvody v čele. Meč působí zranění těžké, ale k boji je třeba soupeře odhodlaného najít. Zásah pak létající šipkou méně sice zraní, však soupeře překvapiti může. Zemdleným válečníkům však potřikrát navštíviti místo posvátné k nabrání nových sil možno. Jen odejmutí vlajky rodu je důkazem ztráty jeho moci a ne počet mrtvých a zraněných při potyčkách krátkých.

Do tajemných hlubin země v jejím samém středu se noří tři kořeny Yggdrasilu, posvátného jasanu. První z nich vede k prameni, který jest střežen Norny, bohy Osudu. Druhý pak pouť svou končí v Niflheimu, světě bohyně Hel, světě zesnulých. Třetí kořen pak míří k strašlivým obrům do Země jinovatky, kde vyvěrá pramen moudrosti, do kterého nahlédl i sám Odin, však ne způsobem ledajakým. Pramen v sobě skrývá spoustu vědění, však každý kdo pohlédne v něj o svůj zrak přijde. Další nebezpečí je pak jeho strážce Mimir, ukrutný a krvelačný obr. Směr k onomu místu jest určen hvězdným kruhem, pod osou 337 a jeho vzdálenost jest tři čtvrti a sedmkrát celý pak kilometr. Brána do Země jinovatky jest ukryta zrakům v pradávné zřícenině Šelem. Ta ukryta leží západně od průsečíku spojnic kót 727, 828, 815 a 710. Na cestu je třeba se důkladně ošatit, neboť Země jinovatky je víc než mrazivá.

Sekery se zakously do nejušlechtilejších stromů. Přišel čas na lodí našich stavbu, neb král Harald jest muž pošetilý a panovačný. Odraziti od břehů našich a vydat se po stopách legend, které o dalekých a krásných zemích mluví, nám souzeno tyto dny. A tak nejzdatnější a nejudatnější válečníci vymění své štíty a meče za dláta a tesařské náčiní, by drakary naše na cestu svou vyrazily co nejdříve. Zapomenouti se nesmí na vybavení jejich všechno. Obrovské štíty ochranné, vesla mocná, plachta, jíž vítr chytne i ozdoba přídě dělá lodě naše, čím jsou a v nepřátelích potom jen hrůzu a děs vyvolávat budou.

Po obědě se většina lidí už odebrala užívat si poledního klidu, ale těm, co zůstali se naskytla zajímavá podívaná: mezi nic netušící mírumilovné Vikingy vtrhl sám Eirík Rudý (Lišák) v kroužkové košili a s mečem a mocně zařval: "Héj, ty jsi včera pomlouval mojí loď, říkal jsi, že je to jen kus shnilého dřeva, vem si meč a pojď se bít!!!!" Tato slova byla určena Pécovi, který samozřejmě jakékoli pomluvy popřel. Eirík si však nedal říci. Rozhodl se prostě, že nemá dneska dobrou náladu a bezbranného Pécu (pro tuto chvíli mého muže) podle zabil. Následovala dojemná scéna hořekování nad mrtvým, dokud nabyl přenesen do stanu.
(Myška)

Večer, který všichni očekávají se přiblížil. Večer z nejslavnějších a nejhonosnějších, večer Althing,Hostinu chutnou o mnoha chodech jest nutno přichystati, neboť dny bojů musí být vystřídány hodokvasným časem. A tak se žena každá na slávu onu připravuje a krmi nejchutnější pro muže svého rodu chystá. Ti však dopředu peněz musí dáti, aby z těch nejlepších věcí co na trhu lze koupit jim navařiti mohly.
Sotva vikingské ženy dostaly od mužů penízky a kupci přijeli, pustily se do nákupů. Zboží bylo bylo rozmanité: kromě několika druhů masa, které se mělo stát základem, mohly nakoupit brambory, cibuli, olej, koření, sůl, dále zeleninu papriky, rajčata, okurky, nebo ovoce pomeranče, banány, jablka a samozřejmě taky takové lahůdky jako med, džus či oříšky.
Ceny byly víceméně smluvní a smlouvalo se opravdu skoro "do krve". Po nákupu se jednotlivé rody odebraly ke svým ohništím a daly se do vaření. Při práci jsme je moc neviděly, protože i vedoucí (kupodivu:) večeří a tak jsme i my vařily pro "své muže" a výsledek stál docela za to. U výtvorů jednotlivých rodů se hodnotila hlavně úprava masa (zvláštní, že nikdo nevařil rybu), vzhled celku a chuť. Troufám si říct, že se všichni výborně a dosyta najedli a na večerní althing šli v dobrém rozpoložení
(Myška)

Bubnování pozvalo všechny do sněmáče, kde už vesele plápolal oheň. Na úvod jednotlivé rody předváděly své "scénky". Na Althingu se totiž pokaždé citovala třetina všech zákonů, které nebyly nikde sepsány, ale předávaly se pouze ústně. A na tomto principu byla založena tato etapa. Naše tři rody si minulý večer rozdělily všech dvanáct bodů táborového řádu, aby je nějak ztvárnili - divadlo, báseň, píseň. Tyto většinou scénky dopadly velmi dobře, bylo vidět, že si s tím docela dali práci (chválím). Ale rozhodnutí o výsledku leželo na Vlčatech a Světluškách, kteří dnes přijeli a scének se nezúčastnili, nebo aspoň neměli. Ti byli odvedeni ven, aby napsali, jaké body táborového řádu si zapamatovali. Mezitím, než se naši nejmenší vrátili, dalo se pár písniček. Pak se všichni dozvěděli, jak dopadla příprava hostiny holek a lov kluků.
Althing však zdaleka nekončil. Nastal čas pro vznesení jakýchkoli přání, výtek, něčeho, co by mělo změnit a tak. Kejchal překvapivě zabodoval s tím, že obviňuje Eiríka Rudého z vraždy mého muže Péci. Proces byl krátký a dramaticky skončil postavením mimo zákon. Od této chvíle ho mohl kdokoli beztrestně zabít. Po tom, co Eirík opustil s hanbou althing, žádné další stížnosti nebyly, což není špatné, ale nebyly ani žádné pochvaly, což je na pováženou.
A mohlo se přistoupit k dalšímu bodu. Leželo před námi těžké rozhodnutí, zda přijmout či nepřijmout novou víru - křesťanství. Někteří měli od začátku jasno, tak třeba pokrokoví Jarda a Smolař byli pro přijmutí a proti nim já, coby zastánkyně našich starých bohů. Rozvinula se úžasná debata, do které se zapojilo poměrně dost lidí a všichni jsme se do toho dobře vžili a přesvědčovali se dost pádnými argumenty. Nechyběla třeba i demonstrace toho, že štít se znakem kříže se nerozlomí (ale málem se zlomila Sautova ruka, který ho držel). Když se spor začal přiostřovat, přistoupilo se k hlasování a k mé velké radosti se více rukou zvedlo pro Odina, díky vám všem:).
Co se mělo vyřešit, bylo dořešeno a nastal čas popřát si dobrou noc a odebrat se do svých obydlí.
Ale v brzkém ránu, do poklidného snění, vtrhla mezi stany horda rozzuřených fanatických Vikingů: "všechny vás pokřtít, pohani!" a nahnali ještě rozespalé lidičky do mrazivých vod rybníka, nad kterým se ještě vznášela ranní mlha. "Ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého..."
(Myška)

Na oslavu posledního Althingu se muži i ženy sešli při hrách i zápolení společenských. Vždy dvojice vybraná ze země každé utká se v disciplíně pro ni nejvhodnější dle rozhodnutí rady moudrých. Nechť sekery a meče jsou pro den dnešní odloženy, tedy ať zápolení v duchu přátelském započne.
Zahájení: stavba co nejvyšší věže z polen, dále lukostřelba, 2krát lanové hrátky, polínkování, desková hra Mlýn,...
(Myška)

Na lid přišel v Grónsku těžký čas. Neúrodná půda vydala v hubených létech skromnou úrodu, která stěží vystačí během těžkých zim. Tak vyvstali sváry, sváry přešly v potyčky a potyčky v boje. Tři rody tak v neplodné Zelené zemi bojují o úrodnou půdu a zásoby na příští zimy. Stále však je třeba orat pole, dojit krávy, udit maso a sbírat vejce. Část mužů tedy vyrazila do boje o nové zemědělské usedlosti, zatímco jiní obhospodařovali již získanou půdu. Čím více sedláků pracovalo v usedlostech, tím bylo více jídla v zásobě. Tím méně bojovníků ovšem chrání osady. Když se však příliš mnoho rukou chopí přilbic, štítů a mečů, nebude nikoho, kdo by pole obdělal. Moudří vojvodové tedy rozdělili síly tak, aby rod získal nová území, ale zároveň dosti zásob na kruté zimy připravili.
Vikingové brzo zjistili, že boj o jídlo bude tuhý. Hladových bratrů bloudí mnoho krajem ve snaze obsadit usedlosti a odehnat ostatní. V získaných osadách se pak nedaří všem druhům zvířat i obilí najednou. A tak mít na svých stolech ke každému pytli obilí džber mléka, libru masa a kopu vajec nebude věc snadná. Jak tedy učinit, aby země vydala dostatečné množství plodů svých a nebezpečí hladomorů a prolévání bratrské krve bylo zažehnáno?
Vzhůru tedy do boje o vejce, maso, obilí a mléko, vzhůru do bitvy sedláků!

Dopluli jsme do Grónska. Prý zelené země. Jak strašná lež. Nebe je šedé a země zmrzlá a mrtvá. Vydržet zde nebude lehké, neboť zima je opravdu krutá. Ženy tedy musí přes léto usednout ke svým tkalcovským stavům a utkat mnoho pokrývek a pláten, aby osada byla dobře a teple oblečena. Stavy jejich jsou vystavěny na výšku a zatíženy kameny. Každá žena však naštěstí jej ovládati dobře dovede a tak zimy příští snad ztratí svou moc.
Jak prosté a jednoduché - každá země vyfasovala přízi, postavila rámy a tkala.
(Myška)

Obrovský a strašlivý syn vlčího rodu Fenrir, přetrhal svá pouta, jen tím, že se protahoval. Bohové dlouho přemýšleli, jak jej spoutat, neboť proroctví varovalo, že Fenrir se chystá na útok. Jeden z nich navrhl poprosit o pomoc trpasličí kováře. A tak se i stalo. Za krátký čas přinesli trpaslíci hedvábnou stuhu. Bohové to považovali za žert, ale když je trpaslíci vyzvali, ať stuhu zkusí přetrhnout, žádný neuspěl. Šest magických částí spletli dohromady z šesti tajemných míst země. Medvědí šlachu, ptačí slinu, horské kořínky, kočičí mňoukání, ženský vous a rybí dech. Bohové Fernira spoutali a ten jak viděl stuhu se vcelku klidně nechal. Jaký však byl jeho údiv, když se ji pokusil rozervat.
Etapka pro Světlušky a Vlčata. Šlo o to získat hedvábnou stuhu za splnění různých úkolů a pak s ní spoutat vlka Fenriho. Úkoly to byly rozmanité: objevovat v lese papírky s moudry, něco vodního, uvařit čaj z bylinek, ...
(Myška)

Boj náš v nehostinném Vínlandu skončil nezdárně. Mnoho válečníků se odebralo do Valhally
Lid zdobící se peřím, korálky a látkami pestrými, luky a lehkými sekyrami bojující a v malých člunech plovoucí, přinesl smrt nejednomu chrabrému válečníkovi, který se s ním utkal. Když nalezli jsme těla našich bratrů, úcta k boji jejich naplnila nás. Na počest jejich vystavíme ve chvíli této hroby, jež budou hodny jejich udatných skutků. Nechť mohyly velkolepé z kamenů vystavěné přiblíží se co nejvíce nebesům. Nechť na vrcholech jejich vzplane smuteční plamen, jež hoří až do chvíle, než tento den bude ukončen zvukem rohu.. Tak rody naše rozloučí se s bratry svými.
Dvě hodiny na stavbu mohyl. Mohou se používat jenom kameny a mohyla se musí postavit tak, aby na jejím vrcholu mohl hořet oheň. Hodnotí se výška mohyly. Jak jednoduché, ale myslím, že tahle etapka se opravdu povedla. Družina se obvykle rozdělila na "nosiče", kteří získávali kameny hlavně v potoce a "stavitele", kteří povzbuzovali občasnými výkřiky typu "Makejtee!". Po sváče se změřila výška a bylo to velmi těsné. To ovšem byla jen první část etapy. V osm hodin na vrcholcích vzplál oheň a měl hořet co nejdéle. Problém byl v tom, že se mohlo použít jen dřevo, které se vešlo do dvou velkých ešusů uzavřených víčkem. Toto připravovala vesměs dívčí část družiny během stavby. Ohně se tedy rozhořely a vypadalo to velmi pěkně, zvláště, když se pak začalo stmívat. A hořely dlouho a dlouho. Musím říct, že nejlíp asi Dánům, kteří vyrobili něco na způsob smolné svíčky. Začalo se s hostinou. Jídelna byla osvětlena množstvím svíček a stoly se prohýbaly pod dobrůtkami. U mohyl zůstali jen strážci ohně. Lišák pronesl smuteční řeč nad padlými a rozdaly se jim diplomky "za statečnou smrt při dobývání Vínlandu" a pak se za tichého doprovodu stylové hudby hodovalo až do Večerky.
(Myška)

Asi v půl jedné v noci, kdy jsme doufali, že konečně všichni spí, jsme zahájili akci. Do rukou poklice, jednu dvě pochodně a petardy. Podařilo se nám vytvořit docela slušný bugr. Trochu nezvyklé ale bylo křičet "zůstaňte ve stanech" místo tradičního "vylezte z těch stanů!". A taky, kdo vylezl, pořádně to schytal - pro tyto případy jsme měli po ruce kýble s vodou a tou jsme rozhodně nešetřili. Chudák Padák, ...(Myška)
Lišákova vsuvka: Většina osazenstva si vcelku rychle uvědomila, že když se křičí "zůstaňte ve stanech", tak proč tam nezůstat. Ne tak podrádcové Hrob, Kent a hlavně Padák. Urputně se snažili dostat ven ze stanu, aby byli u TOHO. Pokaždé na ně čekala sprška vody (1-3 kýble či umyvadla), na chvíli se stáhli, aby promysleli, jak dál. To stačilo akorát na to, abychom doplnili zásoby vody na další útok. Zhruba po 20 minutách, tedy asi 15 kýblech nalitých do jejich vchodu, Padák vcelku rozumně zhodnotil situaci: "Voni asi fakt nechtějí, abychom lezli ven!"(Lišák)
No nic, docela by mě zajímalo, jak to znělo, já měla kuchyňský zvon, a pro něj už neslyšela nic jiného. Kromě světlých chvilek, kdy jsem křičela a občas se i snažila zpívat Merseburské zaklínadlo. Trvalo to asi čtvrt hodiny, potom už ruce omdlévaly a hlasivky vypovídaly službu, tak jsme to ukončili a šli se taky vyspat.
(Myška)

Ještě před rozbřeskem tábor tajně opustili všichni vedoucí a nechali ho družinám "napospas". Soumrak bohů - Ragnarok byl tedy dokonán. Na place byl připevněn dopis (dostatečně zřetelně, abychom předešli trapnostem se zprávou z úvodu etapovky) zhruba tohoto obsahu:
"Sbalte si věci na vícedenní výpravu, každá družina si vezme jeden pytel potravin. Vemte si s sebou i zbroj a dřevěná kolečka - symboly dobytých území. Dojde-li k souboji s jinou družinou, musí celá družina čekat na místě než se všichni zranění uzdraví. Dotyk meče znamená zranění, za každého zraněného musí družina čekat na místě 10 minut. Zprávy vás povedou k posvátnému stromu YGGDRASILU, v etapovce vítězí ta družina, která k němu dorazí první."
Hned po tímto dopisem byla první zpráva (otázka s třemi možnostmi odpovědi). U každé ze tří možností odpovědi byla nakreslena jedna runa. Na přiložené mapce byly nakresleny tři další stanoviště, každé odpovídalo jedné možnosti odpovědi. Pouze na místě se správnou odpovědí byla další zpráva. Symboly run odpovídaly runám na dřevěných kolečkách dobytých území. Družina, která dané území vlastnila, znala tak správnou odpověď a věděla tedy, na jaké stanoviště má jít. Odpovědi na některé otázky si mohly družiny pamatovat i ze čtení vikingských bájí na sněmech. Takový byl tedy úmysl vedoucích, jak připravit závěr etapovky. A jak to dopadlo v praxi?
Někdy kolem sedmé se probudil Kejchal, bylo mu divné, že už by měli, jako služba, připravovat snídani, ale hlídka ho vůbec nevzbudila. No bodejť, vždyť jsme taky tábor před šestou opustili a hlídku nechali spát. Kejchal nelenil, vědom si průšvihu, který by byl za pozdní snídani a nehlídaný tábor. Při cestě do kuchyně si všimnul zprávy na place a hned mu blýsklo. Vzbudil tedy svou družinu, zabalili, jak bylo psáno, a vyrazili. Předtím ještě stačil probudit rádce Nezmara s Kamzou, "zranit" je mečem s tím, že musí 10 minut ležet a družina Dánů mohla vyrazit. Kejchalovo "pomatané" chování nechalo Nezmara a Kamzu v naprostém klidu. "Co že to machroval s tím mečem? Jak, že jsme zranění a musíme 10 minut čekat? Asi už mu s těch dřeváren trochu hrabe." Budíček ještě nebyl, takže je čas si ještě trochu zdřímnout. Až po nějaké době si obě zbylé družiny v táboře uvědomily, že tady něco nehraje. Také našli zprávu a také vyrazili. Dánové však již měli více než hodinu náskok, k tomu mohli doufat, že Nory a Švédy zdrží i vzájemné souboje, od kterých jsou teď oni na hony daleko.
(Lišák)