Arabská kupecká karavana - tábor 2004
Tak tedy pár slůvek o táborové etapovce 2004. Je trochu ironií osudu, že ač by se hodilo slunné horké "pouštní" počasí, aby se ještě podtrhla a umocnila atmosféru putování za obchodem, skoro celý tábor propršel. No, počasí holt neporučíš...
Jak jsem tedy už napsala, letos šlo o obchodní karavanu, o cestu z Kalikatu do Konstantinopoli, přes hory, pouště, moře... A zboží? Hlavně voňavé koření (hřebíček, skořice, pepř), potom vzácné koberce, a ano, i s ubohými chudáky otroky se obchodovalo.
Čím se karavana blížila ke Konstantinopoli, tím byly ceny výhodnější a cesta tak slibovala získání i pohádkového bohatství, ale nebylo všechno tak snadné. Mnohé nástrahy a nebezpečí číhaly na zdatné obchodníky, ať už to byly zrádné hory, bezútěšná poušť nebo chtiví nájezdníci. Zvítězil ten nejsilnější a nejrychlejší. A ten, kdo se dokázal vyznat v cenách a dokázal přemýšlet. A měl štěstí, to taky : ).
Tady na této mapě je vyznačena trasa z Kalikatu do Konstantinopoli i s obchodními zastávkami ve větších městech, kde se také dalo něco nakoupit či prodat a stále platilo, jako ostatně všude, že čím kdo dřív přišel, tím měl výhodnější ceny...
Postup každé družiny byl znázorněn vlaječkami s rodovým znakem a počítal se podle toho, jak si kdo vedl v jednotlivých etapách (tj. v některých etapách, kde šlo hlavně o překážky na cestě, družina získala "rychlost" - postoupila o více políček a měla tak na posledním úseku cesty do Konstantinopole největší šanci dostat se tam nejdřív a tím pádem mít nejvýhodnější ceny. Za některé etapy mohla však družina získat i nějaké ty penízky nebo jinačí majetek, o ty nakonec šlo hlavně, protože zvítězila ta družina, která nakonec "nahrabala" nejvíc.)
Nájezdy. Mohly přijít kdykoli, ve dne, v noci, hlavně zákeřně a nečekaně, takže rod musel mít veškerý svůj majetek vždy a všude u sebe. Kdo byl zasažen, padl na zem a mohl být nájezdníkem okraden, pokud nestihl vzít majetek, který nebožtík měl u sebe, někdo jiný z rodu. A že v počtu je síla, pokud se během nájezdu seběhla celá družina k sobě, naprosto komplet, byla chráněna, sama už ale taky nemohla útočit. I nájezdníci taky občas měli u sebe nějaký ten peníz...
A ještě jedna věc, jako správní muslimové, před každým (tedy 5x denně) jídlem jsme všichni museli provést "rituální očistu": umýt si obličej, ruce a nohy. Inu, v tom deštivém počasí docela zážitek : )
(Myška)
Etapy
Boj o Mekku - předetapa
...situovala vyhnání Muhammada z Mekky.
Během dne Jarda rádcům a rádkyním přečetl příběh o Muhammadovi a řekl, že v Mekce (táboře) už pro ně není bezpečno a musí ho co nejdřív opustit. Ale nenápadně, aby si Kurajšovci (vedoucí) ničeho nevšimli: nejvhodnější doba - po večerce.
Tak tedy po večerce se tábor "velmi nenápadně" vylidnil a většina osazenstva se s malou polní přesunula na bezpečné místo k rybníku, kde za mírného mrholení přečkala noc.
Ráno raníčko, ve 4 hodiny, krásně vybarvené nebe, nad loukou se vznášela lehounká mlha, v trávě rosy až až...
...prostě krásné poklidné ráno. Koho by napadlo, že se schyluje k bitvě a to ještě k velmi důležité bitvě o Mekku. A přece tomu tak bylo. Kolem páté hodiny ranní, když už slunko stálo o fous výše, byl pomalu a zvolna zahájen útok. V táboře bylo na rozličných místech vyvěšeno tuším kolem patnácti praporů. Pokud by příznivci Muhammada získali aspoň 13 z nich, stali by se neporazitelnými a byl by konec bojů. Nebylo to zrovna snadné, prapory nebyly úplně "na oku", a Kurajšovci se nechtěli dát jen tak. Bitva byla tuhá, bojovalo se až do první krve (vražednice Myška) a i dlouho potom. Hrálo se na končetiny (pro neznalé - např. když dostaneš šiškou do nohy, nemáš jí) a chodilo se oživovat pro obě strany na rozdílná místa. Musím dodat, že úplně nejvíc nejneodbytněji útočily bestie muchničky, au.
Obléhání trvalo celé dopoledne, až konečně po získání většiny praporců, byla Mekka dobyta.
(Myška)
Obchodník v Kalikatu - úvodní etapa
Tak možná jedna hodina v noci, na obloze snad několik hvězd, ale pravděpodobněji jenom další mokré mraky... A do ticha muezínský zpěv, co tak jedinečně a velkolepě svolával beduínské obchodníky na etapu. Ale asi ne dost naléhavě, protože veškeré osazenstvo se sešlo u stožáru, Máti, Lišáka a Myšky až za 20 minut (!). Pak Myška teprve přečetla legendu, zatímco Lišák a Máťa svítili pochodněmi, co za tu dobu téměř dohořely. Úkol jednoduchý, v okolí tábora najít obchodníkova prostředníka, který družině daroval jméno (Seldžukové, Bújovci nebo Fatimovci) a nějaké ty peníze do začátku (co přece měla uložené kdesi v bance) a se zavázanýma očima odvedl k obchodníkovi. Cesta nebyla rozhodně krátká, vedla neschůdným terénem, potoky, bažinami, křovím, hlavně Seldžukovci si užili, že? Ale každá cesta má svůj konec a ten byl protentokrát ve studeném a vlhkém sklepení, ozářeného jen svíčkami, kam se dalo sestoupit jen úzkým průchodem po žebříku. To, že si obchodník (obchodnice Dešťa) potrpí na luxus bylo však zřejmé - sklepením se rozléhala zvučná arabská hudba. A nakupovalo se, rozložené koření omamně vonělo, mince se blýskaly a zvonily... Čas byl ale krátký, pro každou skupinu 20 minut, pak zase několik šeptaných povelů, česky i v arabštině, signální zvon (proč, máme tu být přece jen my, ne? A co ty divné řeči: musíte nám plně důvěřovat, všechno co děláme je jen pro naše i vaše dobro ...?) a stejně nepříjemná cesta zpět do tábora a ve 3 hodiny ráno, kdy se vrátili i ti poslední, tábor opět utichl a každý se snažil dospat, co mohl.
(Myška)
Malování na hedvábí
Etapka jenom pro holky, každá dostala čistě bílý hedvábný šátek a mohlo se začít. K dispozici byly dvě kontury - zlatá a stříbrná - a několik barev na hedvábí, modrá, zelená, oranžová. A několik různých technik a jejich kombinací, ve fantazii se meze nekladou, jediné pravidlo bylo, aby každý rod měla na šátku podobné prvky, nejlépe ještě rodový znak a použil taky stejnou techniku. A samozřejmě se taky nesměly zobrazovat postavy nebo zvířata, pouze rostlinné nebo jiné ornamenty... Hodnotila se krása, originalita, náročnost techniky, klasika.
(Myška)
Přechod přes kaňon
Ramadan
Jak stojí v kronice "Ráno asi v 5:00 nás probudil známý zvuk, oznamující etapu, ale také zvon, ohlašující přípravu na snídani...". Přesně tak to bylo a vskutku že ta snídaně zněla hodně neobvykle. Když všichni zasedli do jídelny ke stolům obtěžkaných chleby se sýrem, vše se vysvětlilo. Je přece Ramadán, měsíc trvající svátek, vyznačující se kromě konání dobrých skutků hlavně půstem od východu do západu slunce. Teď byla tedy poslední možnost se najíst a všichni se ji snažili využít co nejlíp. A že času nebylo nadbyt, slunko vyšlo za chvíli a my se odebrali ještě zpátky do "peřin", protože do budíčku zbývaly zhruba 2 hodiny. A pak celý den o hladu, vlastně ne tak úplně, rituální očisty se konaly nadále a v době, kdy mělo být nějaké jídlo, scházeli jsme se v jídelně nad četbou koránu, posloucháním arabské hudby... Prostě "každý den hned po ránu, přečtu súru z Koránu". Jen tak pro úplnost, dopoledne byl společný program - Dívčí sen - Města. Odpoledne měly navíc samostatnou etapu holky. Vzhledem k blížícímu se konci Ramadánu chystaly večerní hostinu. Nejdříve musely na tři různé trhy na třech různých stranách tábora nakoupit suroviny, hlavně mouku, vodu, vajíčka, potom nějaké koření a vločky a uklohnit a opéct na kamenech placky na večerní hostinu. A aby toho vaření neměly málo, k večeru každá družina vyfasovala v kuchyni různé dobrůtky (víceméně potraviny, které se používaly v té době) a každá si na "svém ohýnku" uvařila nějakou tu mňamku na večer. V té době ještě do tábora dorazila slušná buřina, ale na hostinu se zase odebrala jinam. Pak už jenom poslední čekání v jídelně nad plnými stoly a "Lišáku, jak dlouho ještě? Už? Už? 21:10! Už! A mňam mlask, dobrou chuť... Ještě se také v rychlosti ohodnotily placky, dokud nezmizely...
(Myška)
Historie
Jedna z mála celodenní etap. Založená na tom, že Arabové přinesli do Evropy spoustu informací z Asie a naopak. K tomu by měl víc Lišák, teď ale bude muset stačit, co napíšu já. Každá družina dostala 2 mapy, oblékla si oddílová trička a vzala malou polní a vydala se do "terénu" s jedním jediným úkolem: zjistit co nejvíc hlavně historických informací z co nejvíce míst. Večer na sněmu pak podala zprávu o své cestě a podle množství zajímavostí, počtu navštívených míst a třeba toho, jestli informace získala od domorodce nebo z cedule, dostala nějaký počet bodů, ty se pak sečetli a kdo měl nejvíc, dostal se na mapě nejdál.
(Myška)
"Rozsypaná" karavana
Jediná etapa, určená pouze pro Světlušky a Vlčata. Nezačínala klasickým přečtením legendy ale malým divadlem, kdy Myška představovala zraněnou a vyčerpanou ženu, která se jediná zachránila z karavany přepadené nájezdníky. Po "ale velmi odborné" první pomoci (kdo to říkal: doražte jí?!) našich nejmenších z ní dostali, že její rod přepadli nájezdníci a krom různých řečí z cesty, o černých maskách přes obličej, o mrtvém manželovi..., že tam muselo zůstat ještě spoustu zboží, rozsypaného a utroušeného, jak se karavana snažila ujet. A tak Vlčata a Světlušky vyrazily po cárech "zkrvavené" látky až na hráz k rybníku, kde už se na zemi dalo najít ve skvrnách od mouky vysypané koření. Úplně hned je netrklo, že právě tohle koření je to bohatství, které mají sesbírat. Zvlášť, když situaci zkomplikoval Kamza, který cestu připravoval a na hrázi zůstal, aby na ně dohlédl. Světlušky si totiž mysleli, že je tím Myšky pohřešovaným mužem a snažily se ho zachránit : ). Ale pak přece jenom zase Světlušky napadlo, že by koření mohlo mít nějakou cenu a začaly sbírat a Vlčata se přidali. V táboře pak proběhlo informativní sčítání, o kolik se která družina obohatila.
(Myška)
Útěk otroka
Univerzita
Slaná voda
Buzkaši
Přechod přes En Al-Baran
Lehce běhací etapka s poněkud složitějšími pravidly a trochu odlišnou atmosférou, ne tak podle historických faktů, teda vůbec ne. Vlastně to byla kombinace deskové hry typu "scrable" a běhací hry. Cílem bylo dostat se s karavanou na druhou stranu pohoří En Al-Baran (nikde ho nehledejte, název je zcela vymyšlený), a to vytvořením cesty ze slov, která se tvořila písmeny, která se dala najít na třech místech: byl to "Ostrov samohlásek" - ostrůvek v rybníku odkud se pak dalo dojet do tábora na kole, dalším místem bylo "Bludiště" s provázků mezi stromy a nakonec na "Proximě" - kopci nedaleko tábora. Systém opravdu nebyl jednoduchý, takže jenom k základním pravidlům. Cílem bylo spojit protilehlé strany hracího plánu odshora dolů. Jistou roli zde hrálo barevné rozlišení políček: modrá: vodstvo (nepřístupné místo), zelená: lesy (1), žlutá: hory (2), hnědá: hory (3), číslo značí náročnost terénu a herně kolik bylo potřeba písmen. Nejlépe na příkladu: chceme napsat slovo "velbloud" na trase velbloud, tak potřebujeme 1xV + 1xE + 1xL + 2xB + 2xL + 3xO + 2xU + 1xD. Za každé slovo družina dostala přesně odměřený provázek podle počtu písmen (za tohohle "velblouda" by to bylo 13 délek). Provázek byl důležitý ve chvíli, kdy se družina blížila ke konci a dostala se až k hlubokému a temnému lesu (tmavě zelená barva). Tento les je totiž obýván démonickými bytostmi a bylo proto nutné postavit magické světlo - právě pomocí provázku. Celou dobu musela svíčka hořet, když náhodou zhasla, družina se nemohla hnout z místa, nebyla-li zase zapálena.
U této hry byla hodně důležitá správná taktika. Pokud si někdo nahrabal spoustu zbytečných písmen, která pak ve hře nepoužil, mohl na to pěkně doplatit. Za každé nevyužité písmeno se vracel kousek provázku a pokud družině nevybyl, musela by zbourat magické světlo... Dále bylo jistě důležité dobře zorganizovat, kdo ve družině bude co dělat (kdo bude u plánu vymýšlet slova, kdo bude běhat pro písmena, jaké písmena brát...). Hra byla plná zvratů a do konce nebylo jisté, kdo vyhraje. Třeba Fátimovci začali velmi dobře, ale v půlce hry byli tak zablokováni, že museli začít znova z jinačího místa a skončili poslední. Naopak se Seldžukovci to vypadalo velmi bledě, ale dali se dohromady a nakonec dosáhli druhého konce plánu jako první.
Fungoval zde i jakási "Porota pro posuzování českosti slov", tvořili jí vedoucí, kteří byli právě přítomni a protože nebyli moc přísní, občas se vyskytla i některá kurióznější slůvka, třeba... no, až si vzpomenu, dám vědět...
(Myška)
Šíření islámu
Poslední úsek cesty do Konstantinopoli - závěrečná
