ORONGONG
- časopis oddílů Orongo a HesperiaStručná historie
Za časů Srdce a Cariboo (osmdesátá léta minulého století), vycházel pod šéfredaktorováním Wimpyho měsíčník CESTA. Dodnes nechápu, jak bylo možné v době bez počítačů a kopírek vytvořit graficky i obsahově tak kvalitní časopis. Jeho následovnící i s použitím moderní techniky dodnes nedosáhli takové úrovně. Po revoluci se cesta stala střediskovým časopisem, zanedlouho však přestává vycházet.
V Minas Tirith Mravenec vydával MT Picture, který měl čtenáře i v jiných oddílech na středisku. V Bílém bizonu byly krátkodobě vydávány družinové časopisy.
Po vzniku oddílu Orongo se redaktorství chopili desetiletí Koumes se Sirénou - časopis Camelot. Po nějaké době přišel Rambousek s Orongo Tribune, který na chvíli vystřídal Westův Orongong - pouze dvě čísla. Po odchodu Rambouska převzal šéfredaktorství Kiwi a časopis se překlepem přejmenovává na Orongo Tribnune. Na podzim 2003 se redaktorství ujímá Kejchal, časopisu dáváme Westem navržený název Orongong. Po pár číslech se však vedení časopisu ujímá Myška, Orongong konečně začíná vycházet pravidelně každý měsíc. Později se k redakčnímu týmu přidává i Kamza.
Během ročníku 2004-2005 začínají konečně ve větší míře přispívat i členové. Mezi nejčtenější články patří Pikantnosti od Ifky a Káti.
Rok 2016 - 2017
Rok 2015 - 2016
Rok 2014 - 2015
Rok 2013 - 2014
Rok 2012 - 2013
Rok 2011 - 2012
Rok 2010 - 2011
Rok 2008 - 2009
Rok 2007 - 2008
Rok 2006 - 2007
Rok 2005 - 2006
Rok 2004 - 2005
KDYŽ LEGENDY ODCHÁZEJÍ
článek v Cestě - prosinec 1992 - poslední číslo - Wimpy
Divný titulek... Možná, ale možná ne. Alespoň mně se zdá, že Cesta byla takovou naší legendou. Ačkoliv mám všechna čísla, už ani nevím, kdy přesně první číslo vyšlo. U zrodu tehdy oddílového časopisu stál jeden z rádců Akela a prvním ilustrátorem byl Upír. Bylo to už hodně dávno (1982) a dnes málokdo z vás tyto kluky pamatuje. Ale byla to jejich vášeň a snaha něco dokízat, když přišli s myšlenkou vydávat oddílovvý časopis, kam by přispívali jednotliví členové a také vedoucí. Ano, čtete správně "také vedoucí". To tenkrát znamenalo, že veškeré práce se sestavováním, ilustrováním a vydáváním, dělali tito kluci, ve věku většiny z vás, dnešních rádců a podrádců. A nebylo to ani tak snadné, jako nyní ... Kopírky ještě neexistovaly nebo nebyly přístupné veřejnosti, a tak byl časopis vydáván pouze průpisem na psacím stroji a ilustrace se musely doplňovat do každého výtisku zvlášť. Později se nám podařilo mnoit Cestu na lihovém stroji ORMIK a najednou měl každý možnost odnést si tos vé číslo domů. V klidu si ho přečíst a podat informace rodičům. První čísla také nevycházela měsíčně, ale podle toho, jak se podařilo. Zhruba od roku 1983 se stala Cesta pravidelným měsíčníkem ve větším vydání. Myslím, že nejoblíbenější byly zvláštní čísla, věnovaná jednotlivým táborům. Kdo tu dobu zažil, může se nyní kdykoliv podívat s kým byl tenkrát v družině, jak se mu v oddíle vedlo, jaké akce jsme absolovovali a co se na nij dělo. Pravidelně se objevovalo i známkování výprav a vyhlášení "muže" výpravy. S postupem času se měnil nejen vnější vzhled časopisu, ale i jednotlivé informace. Měnili se i redaktoři, podle toho, kdo měl kolik času a kdo kolik dovedl časopisu obětovat... Když se tedy dnes zastavuji nad posledním číslem CESTY, je to pro mne legenda i část historie. Na jednotlivých měsíčních komentářích se odráží i politický vývoj v naší zemi, či nálady a vnitřní síla uzavřeného oddílového kolektivu. Možná za čas pochopíte, v čem byl význam "oddílového" časopisu a možná se zase najde někdo, kdo vaší cestu obnoví, třeba jen v oddíle. Pokud tomu tak bude, tak mu přeji mnoho úspěchů a pevných nervů. Bude to potřebovat. Ale i když se to nezdá, je taková činnost základním kamenem pro budování společnosti na pevných mravních zásadách, je příslibem toho, že jednou bude takových asopisů víc a i víc lidí je bude číst a pokud ne, tak to již nebude potřeba.
Wimpy