ORONGO

Náš oddíl tvoří 3 družiny kluků ve věku od 9 do 16 let, družina Vlčat (kluci věku od 6 do 9 let) a družina starších členů Roverů. Od spojení oddílu Minas Tirith a Bílý bizon v roce 1996 (vznik Oronga) prošlo naším oddílem 150 borců, oddíl od té doby uspořádal 157 víkendových výprav.
V současnosti je v oddíle 26 aktivních členů a 5 Mimoňů - externích členů.

Současná sestava oddílu ORONGO:

Borci jsou seřazeni podle průbežného pořadí v celoročním družinovém bodování.

Seznam členů oddílu ORONGO:

Historie oddílu ORONGO

Přestože náš oddíl vznikl 7. září roku 1996, navazuje na bohatou historii. Od začátku října roku 1978 pracovala u dívčího oddílu TOM (turistický oddíl mládeže) 5069 "SRDCE" chlapecká družina Havranů, ze které se postupem času vyvinul samostatný chlapecký oddíl CARIBOO (TOM 5096). Vedoucím tohoto oddílu byl Kim (Jaroslav Horyna) a Sam (Petr Samek), zástupcem Wimpy (Tomáš Mařík) a rádcem Havranů Dumbo (Martin Čejka). Po prvním samostatném táboře u Nížkova v červenci 1981 (Tábor Toma Zlatokopa) odešli Kim a Sam, hlavním vedoucím se stal Wimpy. Vznikaly nové oddílové tradice (Gurmánské hody na Hraničním potoce). Oddíl zaměřoval svou činnost stále více na Indiány a od tábora Zádoš-Váloš v roce 1984 u Nahorub jezdíme již pouze do vlastnoručně šitých tee-pee. V témž roce byla společně s oddílem Srdce uspořádána výstava o oddílové činnosti, kterou navštívilo kolem tisíce lidí. V té době bylo CARIBOO jedním z nejznámějších oddílů "tomíků" v Praze, na čemž měl největší zásluhu Wimpy. V roce 1985 (Tábor slunce) se jelo poprvé ke Stráži u Tachova. Toto tábořiště využíváme dodnes. Na podzim, přesněji v pátek 17. listopadu, 1989 odjíždíme na třídenní výpravu na Libínské Sedlo u Prachatic, kde hrajeme "historickou" hru na odhazování stranických (komunistických) legitimací.

1989-1990 Revoluce a obnova skautingu

Přesně v té době začíná v Praze "Sametová" revoluce, o které se dovídáme až po návratu z této výpravy. 2. prosince se scházejí skauti, aby se již po třetí pokusili o obnovu skautingu u nás, naše oddíly (CARIBOO a SRDCE) se hned zpočátku do tohoto hnutí zapojují a navazují tak na činnost, která byla "skautská" i v době totality. Na jaře roku 1990 rozhoduje oddílová rada o rozdělení oddílu na dva samostatné (BÍLÝ BIZON a MINAS TIRITH). Následuje úspěšný nábor nových členů, nováčci jsou hned rozděleni do dvou nově vzniklých oddílů. Celé jaro mají pod vedením bývalých Havranů (Mývala, Bobra a Upíra) v BB a tzv. Maxíků (Hejkal, Mik, Profá, Pároš) v MT samostatné schůzky a výpravy. Cariboo funguje ještě samostatně, členové mladší 15 let jsou však již v té době rozděleni do nových oddílů tak, aby se hned po táboře zapojili do jejich činnosti. Poslední červnová výprava Cariboo směřuje do míst prvního tábora, tedy do Nížkova. Na výpravě si členové s oddílovým slibem, složeným v době totality, obnovují skautský slib. V červenci téhož roku táboříme naposledy pod jménem CARIBOO ve Stráži u Tachova.

Tábory Cariboo

1981 Tábor Toma Zlatokopa, Nížkov
1982 Gablona, Nížkov
1983 Kmocháček, Nížkov
1984 Zádoš Váloš, Nahoruby
1985 Tábor slunce, Stráž u Tachova
1986 NLSBR, Stráž u Tachova
1987 Fort Reno, Stráž u Tachova
1988 Camelot, Stráž u Tachova
1989 Queen Mary, Stráž u Tachova
1990 Hobit, Stráž u Tachova

1990-1995 Bílý bizon a Minas Tirith

Od září fungují již samostatné oddíly pod vedením nových vedoucích Mýval (Martin Česák)- 198. oddíl BÍLÝ BIZON a Hejkal (Pavel Šarf) - 197. oddíl MINAS TIRITH. Starší 15 let fungují ještě chvíli pod hlavičkou 196. oddílu CARIBOO, jejich organizovaná činnost však postupně zaniká. Vrací se tedy buď zpět do oddílů nebo pomáhají příležitostně na různých akcích. Wimpy se stává vedoucím 96. střediska SCARABEUS, které vzniklo z oddílů SRDCE a CARIBOO. Tou dobou má naše středisko 7 oddílů (dívčí: SRDCE, HESPERIA, ĎÁBLÍCI a chlapecké: MINAS TIRITH, BÍLÝ BIZON a VLČATA). Mezi oddíly MINAS TIRITH a BÍLÝ BIZON panovala velká rivalita, které se projevovala v různých mezioddílových utkáních (softball,hokej, rugby), velkých hrách a zejména táborových přepadech se střídavými úspěchy na obou stranách.

Tábory

BB
1991 Oddysea - etapovka o Řecku
1992 Black Knot - etapovka o Zlaté horečce
1993 Koruna česka - etapovka o rytířích
1994 Wampum - etapovka o Indiánech
1995 Lemuror - etapovka o expedici do Austrálie
MT
1991 Charón - etapovka o římské říší
1992 Tábor smíchu v Dead Man's Valley - etapovka o divokém západě
1993 Tábor Deštu - etapovka o Vikinzích
1994 2094 - sci-fi etapovka
1995 Nippon - etapovka o Japonsku

Zápasy:

1993 - Softball vítězí BB
zima 1993 hokej na Štvanici končí plichtou 3:3
1994 - Rugby vítězí BB, softball vítězí MT

1995-1996 Před spojením

V roce 1995 se Wimpy s Patrikem (Stachem) snaží náborem obnovit oddíl CARIBOO, přichází asi 6 kluků, kteří jedou na tábor společně s MINAS TIRITH. Během tábora 1995 se rozhodují ukončit svou aktivní činnost Mýval s Píďou a vedoucím oddílu BÍLÝ BIZON se stává Lišák (Pavel Tesař). V oddíle Bílý bizon zůstává jediný dospělí vedoucí osmnáctiletý Lišák a pár starších kluků (Ježek, Fil, Čára). Ještě během prázdnin objíždí Lišák Wimpyho, Hejkala a tábor MT a následují jednání o opětném spojení obou chlapeckých oddílů do jednoho společného. Většina starších členů oddílu MT se však staví proti pojmenování společného oddílu na CARIBOO, nechtějí opustit tradice vybudované za pět let činnosti, oříškem byla také již zmíněná rivalita. Vedení Bílého bizona tedy nezbývá nic jiného než souhlasit s přičleněním do oddílu Minas Tirith, kde má vzniknout družina starších nazvaná Bílý bizon. Na konci prázdnin se však schází rada složená ze zástupců obou oddílů a bývalých vedoucích Cariboo. Nečekaným výsledkem je přičlenění skupinky z obnovovaného CARIBOO s vedoucím Patrikem do oddílu Bílý bizon a dohoda o společných akcích BB a MT. Od září tedy oba oddíly stále fungují pod svými klasickými názvy, ale většinu činnosti mají společnou (výpravy, jarniny i chystaný tábor). Společný nábor nováčků končí naprostým fiaskem, na úvodní schůzku nepřijde ani jeden.

Tábor 1996

V srpnu 1996 jedeme tedy na společný tábor s etapovou hrou o Velikonočním ostrově. Již během roku zanechává aktivní činnosti Patrik, také Hejkal nemůže jet na celý tábor, takže hlavní tíha leží na Lišákovi, Krtkovi, Mikovi a Gejzovi. Poprvé si berou starší kluci na tábor kola, která využíváme při prvním cyklistickém puťáku směřujícím na sever podél hranic do Mariánských Lázní. Názvy družin na táboře jsou inspirovány velkými kamennými plochami (podstavce pro sochy moiaie) tzv. AHU (tedy AHU NAU NAU s rádcem Nibowakou, AHU VINAPU s rádcem Jarem a AHU TAHAI s rádcem Azimem). Za každou etapu mají družiny právo si ke své ploše přivalit podle své úspěšnosti různý počet kamenů. Velikost kamene záleží pouze na schopnostech borců. Etapovou hru vyhrává družina s nejlépe vydlážděnou plochou AHU. Etapová hra je dále kořeněna souboji mezi stavěči soch (tzv. Krátkouchými - Hanau Momoko) tedy třemi družinami a Dlouhouchými Hanau Eepe tedy družinou starších (Kiwi, Širokko, Horal a Filip). Na táboře probíhá i pokus o stěhování moiaí podle návodu českého vědce Ing. Pavla Pavla. Tradiční Závod ptačích mužů o krále ostrova vyhrál Kiwi. Koná se i 1. ročník triatlonového závodu PAPERMAN, v němž vítězí Azim.
Během tábora probíhají jednání o spojení našich oddílů, největší překážkou se stává jméno oddílu (padají dokonce takové návrhy: "Spojené oddíly MT a BB" nebo BÍLÝ TIRITH či MINAS BIZON). Spásným nápadem (myslím, že Gejzy) bylo pojmenovat vznikající společný oddíl podle táborové hry - ORONGO (posvátný "Útes ptačích mužů" na Velikonočním ostrově), za znak byla zvolena hlava Make-Makeho (prvního člověka na Velikonočním ostrově). Pokřik vyjadřují spojení bývalých oddílů MT a BB vymyslel Mik. Číslo oddílu 198 bylo vylosováno "posvátnou" Mikovou padesátikorunou. Tábor získává název MATA-KI-TE-RANGI (Pupek světa - domorodý název Velikonočního ostrova).

1996-1997

Velikonoční ostrov se tedy pro nás stal inspirací pro naší symboliku a činnost (stezka Ptačích mužů, každoměsíční volba Ptačího muže,…). Bývalé vedení MT se rozhoduje přenechat hlavní vliv na činnost oddílu mladším. 7. září roku 1996 na 100. výpravě oddílu MT (výprava Rallye Kadislavka na tábořišti u Klínce) vzniká podepsáním oddílové listiny oddíl ORONGO s hlavním vedoucím Lišákem (zástupce Krtek - Marek Hejný a Gejza - Jan Polák). V oddíle se zachovávají tři družiny, které si zvolily název z bývalých družin oddílů MT a BB, tedy Káňata s rádcem Jarem, Medvědi s rádcem Nibowakou a Rysi s rádcem Azimem. Návrh zvolit názvy družin podle názvů Ahu na táboře byl pro nedostatečnou podporu zamítnut. Na oddílové schůzky se scházíme v podkrovní klubovně v Benešovské ulici 30 (dům rodičů Juhy bývalého člena Cariboo a Minas Tirith), pro družinové schůzky částečně využíváme i klubovny střediska - stavební buňky u Vršovického sokola. V novém oddíle získává každý člen své osobní číslo, prvních 30 bylo rozděleno mezi bývalé členy MT a BB, ostatní je pak získávají podle data vstupu do oddílu. Daří se i nábor nováčků, přichází kluci, kteří zanedlouho budou tvořit zlaté jádro oddílu (Kejchal obdržel číslo 31, Jarda, Kamza a Nezmar). Oddíl tvoří tedy 24 členů ve 3 družinách a zhruba 10 vedoucích.
Na táboře v červenci 1997 hrajeme etapovou hru o hledání pramenů Nilu. Do historie se zapíše zejména etapa "Za Dr. Livingstonem" s úkolem dojít bez mapy na 16 kilometrů vzdušnou čarou vzdálený kopec Zvon. Nejvíce se proslavila družina Rysů, která nepochopila, že zpět mohou jet vlakem, do tábora dorazili v pozdních hodinách opět bez mapy a s téměř 50 kilometry v nohách. Na závěrečný úsek k pramenům našeho potoka (Nilu) se vydávají nejdříve Káňata. Na 15 kilometrech proti proudu a při plnění různých úkolů od domorodých náčelníků jsou však předstiženi Rysi, kteří se tak stávají vítězi etapové hry (2. Káňata a 3. Medvědi s nejmladším rádcem Rambouskem). 2. ročník Papermana je těsně před startem pro náhlou bouřku odvolán, nová putovní soška si tedy musí na předání počkat do příštího roku. Pro neustálý déšť získává tábor název A NEZAPRŠÍ.

1997-1998

Po táboře nastupuje nová garnitura rádců. Káňata vede Hardy, Rysi Junior a Medvědy Rambousek, toho však na začátku roku a na táboře zastupuje Hrášek. Opět se daří nábor nováčků, takže na společné podzimniny s Hesperkama do Chřibské nás jede téměř 50. Na střediskové akademii, která vystřídala Vánoční besídky oddílů Srdce a Cariboo z dob totality a Mikulášské besídky střediska z porevoluční doby, hrajeme jedno z našich nejzdařilejších divadelních představení Tři mušketýři (v komixové a dabované verzi). K avantgardním počinům patří i vystoupení skupiny starších a vedoucích v Rytmické sekci Václava Šrámka (Širokka). Na přelomu roku získává naše středisko dvě nové klubovny v paneláku v Taškentské ulici 2 a domek na Bohdalci tzv. Sedmidomky. Takže se postupně můžeme odstěhovat z nevhodných stavebních buněk, čímž i postupně přetrháváme vazby na tělovýchovnou jednotu Vršovice, při které jsme fungovali již v dobách komunistického režimu. Na jaře roku 1998 vzniká nová oddílová tradice sportovního desetiboje Vladivostok (za každou disciplínu je možné získat až 10 bodů , tedy celkem se bojuje až VO STO bodů, z čehož Širokko odvodil název Vladivostok).
Na tábor s etapovou hrou o vzpouře na lodi Bounty odjelo 17 borců ve třech družinách a 8 vedoucích. K památným akcím určitě patřil skupinový výběh na Mount Everest, kdy se nám na trase tábor-Camelot (kopec na táborem) dohromady podařilo během hodiny nastoupat převýšení 8848m. Vzpomínat se jistě bude i na úvodní třídenní etapu se slavnostmi na Tahiti, vzpourou na lodi a bojem s domorodci na ostrově Tofua. Etapovou hru vyhráli Káňata před Medvědy a Rysi. Tábor získal název BOUNTY.

1998-1999

Po táboře se ze starších členů odcházejících s družin utvořilo neformální hnutí "Bandauch" pomáhající vedení Rambousek (Jakub Pešek), Hardy (Jan Šimek) a Junior (Jakub Holič). Vedení družin tedy přebírají v Káňatech Hrom (poslední borec z obnovovaného Cariboo z roku 1995), v Rysech Pecka a v Medvědech Hrášek. V září se do oddílu po dvou letech vrací Kiwi (Viktor Rossmann) a rozšiřuje tak řady vedení. Na výpravy už také nejezdíme každých 14 dní, ale pouze jednou za tři týdny. Bandauch se snaží oddíl orientovat více na cyklistické akce. Pořádá bikový závod v Prokopském údolí a Tajnou akci v České Kanadě (43. výprava). Tento rok také, po několika pokusech v minulých letech, zavádíme, kromě tradičního bodování v družinách, i celooddílové bodování, jehož celkovým vítězem se stal Nezmar. Etapová hra o Řádu německých rytířů působících v Pobaltí začíná již v dubnu na Gurmánských hodech, kdy přespáváme na hradě Točník, abychom se dozvěděli podmínky pro pasování na rytíře (mezi ně patří výroba zbroje, společenská výchova,…). Před táborem je z Rysů k vedení Medvědů povolán Chroust.
Na táboře se uskutečnily celkem 4 tzv. extrémní závody: Klasický Paperman (3. ročník), orientační závod na kolech s migrujícími kontrolami, "Desítka" inspirovaná štafetovým závodem Dolomitenman a konečně "Dva muži" - cyklisticko vodácký orienťák dvojic. V závěrečných bojích po dvoudenním putování na hrad Herštejn byli nejúspěšnější opět Káňata a tím zvítězili v etapové hře před Medvědy a Rysy. Rytířského tábora jménem RIGA se zúčastnilo 15 borců, 4 vedoucí a 3 Bandauši.

1999-2000

Po táboře z družin opět odcházejí rádcové, v oddíle se však mezi Bandauchy udrží pouze Pecka (Matěj Kotrč). Začínají opravdu hubená léta, nábory se moc nedaří a z těch kluků, co přijdou, jich v oddíle zůstane jen pár. Na 46. výpravě do okolí Máchova jezera přináší Lišák podkovu nalezenou v rumunských horách, která je od té doby tajně předávána borcům do batohu. Malý počet členů nás nutí zredukovat počet družin pouze na dvě Medvědy? a Rysy?. V listopadu pořádáme pro starší ze střediska třídenní hru (rekonstrukci) po Praze "Atentát na Heydricha". V lednu roku 2000 se vracíme opět ke třem klasickým družinám s rádci Jardou u Medvědů, Brouskem u Káňat a Aidamem u Rysů. V květnovém oddílovém časopise (nový šéfredaktor West změnil název na Orongong) vychází popis nových oddílových zkoušek - Stezka ptačích mužů. Prosadit ji více do povědomí borců se ale moc nedaří. Na střediskovém srazu dostáváme konečně u Wimpyho objednaná oddílová trika.
Celoroční bodování vyhrává Jarda a na tábor s etapovou hrou o Římské říší odjíždí pouze 12 borců, Lišák s Kiwim jako vedoucí a 4 Baundauši. Etapová hra nás provází celými dějinami Říma, mezi památné etapy patří stavba akvaduktů, závody koňských spřežení a Spartakovo povstání. Etapová hra však končí pádem římské říše bez vítězné družiny. Tábor ponese název ŘÍM.

2000-2001

Nábor se opět nedaří, příchází v podstatě pouze Fantom. Po dlouhé době bereme nováčka mladšího než je třeťák na ZŠ, Fantom nás však brzy přesvědčuje, že bude patřit mezi akční borce. Na mimořádné týdenní zářijové prázdniny (z důvodu zasedání měnového fondu v Praze) odjíždíme společně s Hesperkama na Tyrolský srub u Čáslavi. Zde také vznikají hlavní podklady pro úspěšný videoklip o činnosti oddílů. Družiny fungují ve složení z konce minulého roku, ale chtělo by to nové akční posily. Na výpravy nás několikrát jede méně než 10. Novinkou je pozvání rodičů na Rallye Kadislavka. Za deště se sněhem přichází však pouze děda Špunta, který se také stává Hasa-no-wanou (mužem výpravy). Inspirováni loňskou hrou Atentát na Heydricha se od října pokoušíme uvést celoroční etapovku o válečných parašutistech. Po podzimním výcviku a výsadku během vánoční výpravy však etapovka vyznívá do ztracena. Pro starší ze střediska pořádáme na podzim opět víkendovou hru, tentokrát na Brdech. Orientační závod skupin s úkoly (lanové překážky, vyvolávání fotek, hledání kontrol vysílačkou) však končí vinou velmi špatného počasí a orientačních schopností účastníků nezdarem (většina skupin se za celý den po výsadku dostala pouze na start na hoře Kuchyňka). Poprvé přespáváme v loveckém srubu pod kopcem Písky. Dále se snažíme vytvářet program pro starší s vizí založit při našich oddílech skupinu roverů. Začínáme tedy pravidelně po schůzkách chodit na lezeckou stěnu v Keplerově gymnáziu. V únoru probíhá již 10. ročník Mistra uzlování (tradice, pravidla a rekordy převzaty z Bílého bizona), v němž již podruhé vítězí Kamza. Během zimy začínáme také tradici každoměsíční volby Ptačího muže (borce, který se podle hlasů ostatních choval poslední měsíc nejkamarádštěji). Začátek roku 2001 trávíme přípravou střediskové akce "96 Aprílů". Zábavné odpoledne plné soutěží a představení na Kubánském náměstí se daří nad očekávání skvěle a dává vzpomenout na slavnou výstavu oddílů Srdce a Cariboo v roce 1984. Nicméně hlavní cíl, nábor nováčku, zcela nesplňuje. Do celého střediska přichází jen zhruba 6 nováčků, delší dobu však vytrvá pouze Jana u Hesperek. "96 Aprílů" (1. dubna 2001) znamená také konec pro oddílový docházkový rekord, Kejchal chybí poprvé po 478 dnech a 68 povinných oddílových akcích (tedy od 9.12.1999). Účast rodičů na Gurmánských hodech je oproti podzimní výpravě daleko větší, akce se setkává s celkem dobrým ohlasem. I na květnovou cyklistickou výpravu do okolí Máchova jezera zveme rodiče. Jedná se o jednu z posledních akcí pořádanou Bandauchem, jeho "členové" až na Pecku aktivní činnost v oddíle postupně opouštějí. Spolupráce s rodiči, kterou se po vzoru našich oddílových předchůdců snažíme opět zavádět, vrcholí na táborovém přípraváku - tzv. Tachovské kose. V celoročním bodování vítězí Kejchal.
Na tábor odjíždí opět pouze 12 borců ve třech družinách, 3 vedoucí (Lišák, Kiwi. Mik) a 3 Bandauši (Pecka, Rambousek a Hardy). Táborová etapová hra o Keltech je poprvé částečně společná s dívčím oddílem Hesperia, vítězství si odnášejí Medvědi před Káňaty a Rysi. Zakládáme novou tradici opakování Závodu ptačích mužů každý pátý rok. Na stejné trase jako roku 1996 se nejlépe mezi žraloky prosmýknul Aidam a jako první donesl vejce na útes Orongo. Pořádáme náročný devítihodinový (start ve 3 hodiny ráno) bodovací závod dvojic na kolech "Orongo Challenge". Středisku se podařilo získat další tábořiště kousek od hranic u Rozvadova, kde táboří oddíl Srdce a Cariboo (bývalá Vlčata vedená Oldou). Využíváme tuto příležitost k mezioddílovým zápasům ve fotbale, softbale a lakrosu. Bohužel pokaždé s prohrou na naší straně. Dochází i k několika nočním přepadům, náš tábor se nám daří, díky bdělému Nezmarovi na hlídce, ubránit a naopak pronikáme do v lijáku naprosto nehlídaného tábora u Rozvadova. Rozvášněné reakce na straně Srdcat a Cariboo dávají táboru název "Ztracených iluzí".

2001-2002

Ještě na táboře rozhoduje oddílová rada o vytvoření družiny Vlčat (kluci z 1. a 2. tříd). Společně s Hesperkami investujeme do pořádných náborových letáků a plakátů. Po několika hubených letech se v září 2001 naštěstí daří nábor nových členů - přichází přes 20 nováčků, kteří jsou rozděleni do stávajících družin a nově vzniklých Vlčat. Tou dobou vedení tvoří hlavní vedoucí Lišák, zástupci Pecka a Kiwi. Vedení Vlčat se spolu s Peckou ujímají "vysloužilí" rádcové Jarda (Vodáček), Brousek (Petr Kováč), v družinách tak již není ani jeden pamětník oddílů MT a BB. Káňatům rádcuje Kejchal, Rysům Kamza a Medvědům Nezmar. Na 73. oddílové výpravě při tradičním "Rallye Kadislavka" slavíme naše 5. narozeniny. Na vánoční výpravě do loveckého srubu pod Písky vrací Hardy oddílu několik měsíců zapíranou putovní podkovu nalezenou doma mezi papíry ve stole. Součástí oddílového kroje (trika) se stávají i darované šedivé šátky. Mezi památné akce se určitě zapíše lednová sáňkařská výprava na Selešku v Lužických horách. V boj se změnila dvoukilometrová cesta metrovými závějemi z vesnice na chatu. Dalším pokusem k organizování náročnějších akcí pro starší je pohodový sjezd Sázavy na kánoích, společně s Hesperkami obsazujeme 7 lodí. Dvojce Kiwi na kormidle a Pecka bez brýlí na háčku "pokořuje" každou šlajsnu na trase. V celoročním bodování vítězí Kamza.
Tábora GONG (etapovka o čínském císařství) se zúčastňují 4 družiny - Medvědi, Káňata a Rysi na celé 4 týdny, Vlčata na prostředních 14 dní, tedy celkem 28 borců včetně vedoucích. V etapové hře vítězí Káňata před Rysi a Medvědy. Pro malý zájem je zrušen cyklistický puťák a tak po dlouhé době vyráží celý oddíl pěšky do okolí Starého Herštejna.

2002-2003

Po táboře zůstávají sestavy družin v podstatě nezměněné. I letos se nábor podařil, a tak v průběhu roku má každá družina, včetně Vlčat, 7 členů. Během podzimních měsíců začínáme, společně s Hesperkami a rodiči, zařizovat dosud nevyužívanou klubovnu Sedmidomky. Po zavedení elektřiny, zařízení podlahy, krbových kamen, obložení stěn, kuchyně, ji začínáme od jara pravidelně využívat pro družinovky a oddílovky. Klubovnu nabízíme i jiným nejen skautským oddílům pro ubytování. Během roku 2003 v ní nocovali skauti Finska a Belgie a několik oddílů z České republiky. Na jarninách v Krkonoších se opět na chvíli veřejně objeví putovní podkova, ale záhy opět mizí z očí historiků a statistiků. Gurmánské hody s rodiči je už v celku zavedená akce, tentokrát však na klasické tábořiště na Hraničním potoce vyrážíme i s Hesperkami. Na Hraničním potoce se ve vaření soutěžilo už v dobách Cariboo za hluboké totality. Vítězství v celoročním bodování poprvé v oddílové historii obhajuje Kamza.
Poprvé od roku 1992 vyrážíme na tábor jinam než do Stráže u Tachova, a to na již zmíněné tábořiště Mlýnské Domky u Rozvadova. Loňský rekord v počtu účastníků byl o jednoho borce překonán, na tábor s etapovkou o Vikinzích odjíždí tedy 24 borců a 5 vedoucích. Na týden nás zde navštívil oddíl belgických roverů, s kterými jsme uspořádali brigádu v lese. Na táboře došlo k ustálení pravidel přijímání nových členů a plnění nováčkovské zkoušky. Na Orongu, tak mohlo být do oddílu přijato 8 nových členů. Oddílová listina, tedy nese 43 jmen. V etapové hře vítězí opět Káňata, Rysi a Medvědi došli k posvátnému stromu Ygdrasil současně, obsadili tak společně druhé místo. Divoká a nebezpečná noc, před touto závěrečnou poutí, dala táboru název Ragnarok.

2003-2004

Poprvé zahajujeme oddílový rok (8. v pořadí) v klubovně Sedmidomky. Družiny opouštějí rádcové (Kejchal, Kamza a Nezmar). Snaha vytvořit roverskou družinu se specifickým programem však úspěšná nebyla. Kejchal navíc v průběhu roku zanechává oddílové činnosti vůbec. Nezmar s Kamzou tedy pomáhají při vedení oddílu. Vedení družin přebírají podrádcové - Saut (Rysi), Hrob (Medvědi), po krátkém období dvojvládí Martina (Kenta) a Špunta u Káňat se rádcem stává Kent. Do Vlčat přichází 5 nováčků (stabilně však chodí pouze 3). Jako jediní z pražských oddílů se zapojujeme do celostátní mezidružinové soutěže Modrá flotila, organizované časopisem Skaut-Junák. Moc velkých úspěchů jsme však nedosáhli. Na jubilejní 100. oddílovou výpravu připadají podzimniny v Jizerských horách.
Malá odbočka: Kdysi za časů Minas Tirith prý Gejza slíbil, že pozve všechny, kteří se zúčastní jak 1. tak 100. výpravy MT, na večeři do restaurace. Jak to dopadlo nevím. Několikrát mi ale bylo předhazováno, že jsem něco takového slíbil v našem oddíle i já. 100. výprava MT byla zároveň 1. Oronga. Z pamětníků této akce se podzimnin 2003 zúčastnil jen Lišák a Péca. No, my se s Pécou asi někam pozveme.
Na popud ostatních oddílů z Prahy 10 opakujeme hru z roku 1999 "Atentát na Heydricha". Do hry pro 38 účastníků (z našich oddílů bohužel jen 7) se zapojuje i Country rádio, Vojenský historický ústav a historik Jiří Šolc. Spolupráci a pravidelné opakování nám po úspěšné akci nabízí i Svaz parašutistů - veteránů. Ze hry vznikl krátký film "Atentát", který je v květnu promítán na Bambiriádě. Zejména díky Myšce se ustaluje a zpravidelňuje vydávání oddílového časopisu "Orongong". V dubnu natáčela Česká televize na schůzce Vlčat pořad o zapojování hendikepovaných dětí do dětských kolektivů. Během dubna jsou oddílové stránky přemístěny na novou doménu www.orongo.cz. Těsně před táborem přicházejí další dva nováčci David s Mínusákem. V celoročním oddílovém bodování vítězí Honza (Maďar).
Na tábor s etapovou hrou o arabské kupecké karavaně vyrážíme opět do Mlýnských Domků, ale na jinou louku. Vzpomínat se bude určitě na arabskou hru Buzkaši nebo na přemosťování kaňonu. V paměti 29 účastníků bude ale asi nejvíce vryto 87 dešťů a povodeň, která přišla po dešti číslo 81. Na táboře bylo uděleno rekordních 8 přezdívek, většina při památné přezdívkové smršti na jednom sněmu. Do povědomí se již více dostává Stezka ptačích mužů, hodně borců si splnilo 3 zlaté šípy nebo 3 orlí pera, po táboře nezbyl nikdo, kdo by neměl splněnou nováčkovskou. Dramatický souboj o první místo v etapové hře mezi Medvědy a Rysi sledují kdysi úspěšná Káňata dost z povzdálí. Štěstí nakonec přálo více Rysům. Novou myšlenkou má být opuštění tábořiště už po návštěváku a další pokračování tábora na puťáku. Zamýšleného cyklistického puťáku se ale většina borců zalekla, na kola tedy vyráží jen 8 borců (z toho ale 5 vedoucích!!!).Ostatní odjíždějí s rodiči domů. Zbylí borci se nechávají vyhecovat a po třech dnech a 230 kilometrech dojíždějí až do Prahy. Tábor ponese název "Arábia".

2004-2005

Devátý oddílový rok začínáme klasickým náborem, ten se vcelku daří, mezi 15 nováčky přicházejícími během podzimu se objevují Stopař, Kuba, Marek, Trojka, Čtyřka, Rohlík, Boromir a Valach. Přes tento úspěch bych toto období nazval „Rokem oddělování zrna od plev“. V průběhu roku totiž zanechává oddílové činnosti celkem dost kluků, kteří sice patřili k jádru oddílu, ale jejich docházka zejména o víkendech nepatřila k nejlepším (Vlk, Hořčák, Kapucák). Další ranou bylo odstěhování Horala a Fantoma z Prahy mimo dosah, umožňující pravidelnou oddílovou činnost. Zakládáme tedy družinu Mimoňů, jejíž členové s námi jezdí jen na delší akce (podzimniny, jarniny, tábor). Ještě v září vyhlašujeme novinku, tzv. „Táborovou Čtyřicítku“ – seznam bodovaných úkolů, jejichž splnění podmiňuje účast na dalším táboře. Důraz je kladen zejména na docházku a práci pro oddíl.
Na podzimní prázdniny vyrážíme dosud nejdál v oddílové historii, do Vsetína v Beskydech. Dojít po chodníku na večeři jistě není nic dobrodružného natož nebezpečného, máme však mezi námi lidi, kteří si dokážou zlomit nohu i při takovéto procházce. Nevěříte? My jsme Methanovi také nevěřili a dlouho trvalo, než mu uvěřili i ve vsetínské nemocnici. Pokus vyšlápnout na skautské poutní místo na Ivančeně nám zhatila nefungující baterie v autobuse, nedisciplinovanost a vzájemné nepochopení se staršími borci nám však znemožnilo uskutečnit kompletní chystaný program ve znamení Shreka. Po návratu do Prahy nám Kent s Hrobem oznamují, že opouštějí naše řady. Opět se naplno ukázalo, jak moc nám chybí roverská družina. Přicházíme tedy o dva rádce, Káňata přebírá Špunt a Medvědy Maďar.
Od září se pro dobrovolníky, rodiče a známé snažíme pořádat rukodělná odpoledne, v Sedmidomkách se postupně vystřídá keramika, košíkování, drátenictví, potisk triček a malování květináčů.
Jsou roky, kdy se nám akademie moc nepovede. Jsou roky, kdy je naše představení bez nápadu. Jsou roky, kdy je naše scénka nepochopena ještě více než obvykle. To je holt úděl avantgardních umělců. Letošní „Pán prstenů“ se však zapíše mezi ty úspěšnější.
S novým rokem vždy přichází Mistr uzlování a jeho 14. ročník přináší lítý boj mezi Maďarem a Sautem. Po 7 základních uzlech vše hraje do karet Maďarovi, průběžným časem 22:59 překonává o dvě a půl vteřiny 13 let starý Lišákův rekord a vypadá to, že nic nestojí cestě k obhajobě loňského titulu. Že ne? A co Saut? Ten má poslední možnost zapsat se na putovní kolík a na Maďara ztrácí pouze necelou vteřinu. Rozhodne vázání poslepu. Vyrovnaným výkonem Saut Maďara poráží, získává titul Mistra uzlování, ale také časem 34:01 smazává poslední Lišákův rekord z roku 1992. Musím uznat, že těch 35 setin mne trochu zamrzelo, ale holt nic netrvá věčně.
Rádcování Špunta mělo k věčnosti ještě dále a po více než pěti letech se bohužel i on rozhoduje opustit naše řady. Vedením Káňat je tedy pověřen nováček Boromir, zkušenosti má však už z jiného oddílu.
31 a 8! Co je to za čísla? Počet členstva na dvou výpravách, které dělí necelé 3 měsíce. Nabytá listopadová výprava do Vodňan a únorová „Pohoda“ v Orlovech. Pohoda není skromný počet členstva, ale název akce, při které: Jsme například svedli spoustu sněhových bitev. Nebo jsme zjistili, že Šnekův strejda je výrobcem kovových saní. A také jsme poprvé zaznamenali trasu výpravy do atlasu republiky a při zpáteční cestě položili základ „Polykači nezlob se“. Ale hlavně jsme si užili fakt pohodovou akci.
O měsíc později je už počet členstva na výpravě o poznání lepší. Chystáme se do Vysoké Pece u Příbrami. „Na internetu je cena 5 Kč za noc, není to nějaká chybka?“ „Cena odpovídá kvalitě“, uzemňuje mne odpověď. Nic víc jsme si před mrazivým víkendem nemohli přát. Klubovna v areálu bývalého dolu skutečně moc útulnosti nenabídla, dále jak 2 metry od kamen jste o jejich přítomnosti ani nevěděli. No nic nějaké to teplo tam být muselo, jinak bychom asi nepřežili a také by mi asi při sušení neshořely ponožky. Spousty a spousty sněhu nám nabídly březnové Brdy, někdy až metr jsme museli odhrabávat, abychom rozdělali oheň. Nohy od země zábly a tak se při jedné přestávce Housenka raději uchýlil na lesní oplocenku, na které po chvíli usnul. V neděli ráno musíme rychle balit, čeká nás návštěva příbramských štol a potom koupačka v Aquaparku. No Nezmar s Jardou moc spěchat nemuseli, protože ty do bazénu nevpustila mravnostně-hygienická kontrola, které se nelíbily jejich bermudy.
Na poslední předtáborovou výpravu míříme opět do Brd, do okolí Třemšína. Kulinářské schopnosti rádců dávají vzniknout nebezpečné hmotě „Gaši“, poblíž jejíchž zbytků se nikdo neodvažuje postavit přístřešek natož usnout. Tento silný zážitek se „geště gěhem gábora gromítá go gluvy gůčastníků“.
Nepředcházejme však událostem, o názvu tábora ještě není rozhodnuto, zatím se rozpoutávají boje o písmena do zprávy, která povede k nalezení wampumového pásu a tedy i k vítězství v etapové hře o Irokézech. Také jsme zapomněli zmínit, že vítězem bodování 9. oddílového roku se stal Hřebík.
Po dvou letech zkoušíme štěstí s počasím a opět zveme Astrobus, obloha se však i letos zatahuje a tak zůstáváme u promítání a pro jistotu si natáčíme film „Kráva na měsíci“ na video. Novinkou je občasné zařazení táborových zájmových kroužků (hra na kytaru, údržba koní, šerm, šití na stroji, stavba lanových překážek, ...). Kromě toho jsme si na pár dní nechali postavit cvičnou stěnu a bavíme se i pády z bedničkových věží. To jsou holt moderní táborové radovánky.
9. ročník Papermana dává tušit tuhý souboj mezi Maďarem a Sautem. Dokáže Saut překonat handicap zraněné nohy z Normandie? Maďar však už od úvodního plavání nenechává nikoho na pochybách, kdo bude letos králem. Vítězstvím získává tzv. „Grandslam“ (vítěz celoročního bodování 2003-2004, Mistr uzlování 2004 a Paperman 2005). Jediný komu se takový kousek podařil byl ještě Kejchal, který k tomu přidal i rádcování v etapovce vítězné družině.
Na jednom z táborových sněmů Lišák oznamuje, že po 9 letech předá místo hlavního vedoucího oddílu Orongo Nezmarovi. Slušilo by se zde na pár řádcích zmínit, co mne k tomu vedlo: „Rozhodnutí předat vedení oddílu ve mne zrálo několik let a musím říci, že to bylo velmi těžké, protože mne všechna tato práce velmi bavila a viděl jsem, že má smysl. Tím rozhodně nechci říci, že by mne oddíl už nebavil,právě naopak, hledal jsem jen vhodný okamžik, kdy bude oddíl komu předat. Také jsem cítil, že se blíží doba, kdy kvůli práci už nebudu moci oddílu dávat 100% a nechtěl jsem oddíl předávat v situaci, kdy už mu nebudu moci pomáhat. Poslední rok mne jen přesvědčil, že to bylo správné rozhodnutí a že Jarda a Kamza s Nezmarem včele vedení Oronga zvládají a oddíl posunou zase někam dál. Naplňuje se tak můj sen, aby poprvé v historii našeho střediska chlapecký oddíl přežil svého vedoucího a vedení převzal odchovanec oddílu.“
Vraťme se však k táborovému dění, schyluje se k závěrečnému boji o vítězství v etapovce. Etapy jako Lakrosový turnaj a Boj u kůlu jsou již za námi, teď jde o to, kdo nakonec nalezne uschovaný Wampum. Na druhý pokus se to daří Rysům, kteří tak obhajují loňské vítězství. Tábor ponese název „Gábor Irokézů“.

2005-2006

ORONGO! Minas Tirith, Bizon bílý, spojují tu svoje síly. Takhle normálně začíná oddílový rok v klubovně Sedmidomky. Letos poprvé však úvodní „Orongo“ nezvolá Lišák, ale Nezmar, který na uplynulém táboře „Gáboře Irokézů“ převzal vedení oddílu. Zahájení 10. roku sleduji tedy z povzdálí německého Dortmundu, kam jsem na půl roku odcestoval pracovat. Po obvyklém náboru přichází pouze Skřítek, toho však během zimy ve Vlčatech doplňují Říp a Jedi, těsně před táborem Kačer a Filip. Družiny opouštějí rádcové Saut s Maďarem, o jejich skutečné roverské činnosti však zatím bohužel nemůže být řeč. Přesto se pro ně, starší holky z Hesperie a nové rádce pokoušíme pořádat nějaké náročnější akce. Vrcholem byl patrně únorový víkend v Chlébském a Velikonoce na sněžnicích v Jeseníkách. Družiny tedy přišli o své staré rádce.V Rysech se rádcování s velkou vervou chopil Methan, v Káňatech po táboře zůstává Boromir, ten však nestíhá pravidelně docházet a tak ho v průběhu roku střídá Tkanička. Podruhé v oddílové historii musíme omezit počet družin na 2. K velké nelibosti skalního Medvěda Housenky musíme snad pouze dočasně jeho družinu uspat. Rysi pod vedením Methana šlapou jako dobře seřízený stroj, to kdysi tak úspěšná Káňata si bohužel tak dobře nevedou. Jejich počet se po odchodu Skoby a Fajra na jaře 2006 ustálil pouze na třech. Na táboře musí být tedy doplněni Mimoni Horalem, Davidem a Josefem. Nejpočetnější družinou jsou tedy během roku i na táboře Vlčata.
Obvyklé podzimniny nás spolu s Hesperií zastihnou v Novohradských horách ve znamení Harryho Pottera, líté boje ve Fanfrpalu a závěrečný hon na Lorda Voldemorta v ulicích městečka Benešov nad Černou mi z nich utkvěli v paměti asi nejvíce. Kdo je větší „fotr“? Večerníček nebo náš Jarda? Ani jeden? Ani jeden! Káťa, Ifka a Janča z Hesperie přece Jardu už od minulého tábora oslovují „taťuldo“. Večerníčkovy 40. narozeniny jsme oslavili na prosincové akademii a po splynutí těchto dvou osob v našem představení si s tou otázkou nejsem zcela jistý. Rychle pryč od této nesouvislé myšlenky a vraťme se k našemu jarnímu oddílovému dění.
15. ročník Mistra uzlování letos bohužel nenabídl tak kvalitní a napínavé souboje jako ročníky minulé, teprve podruhé jsme přišli rekordově naprázdno (poprvé se tak stalo v roce 1995). To však nic nemění na tom, že 15. titul časem 1 minuta 4.27 sekundy vybojoval Romeo, před druhým Hřebíkem a třetím Šnekem.
Dubnové Gurmánské hody s Hesperií a rodiči opět ukázali stále se zvyšující kvalitu, vítězství si odnesl rodinný klan Motýla a Kukly s jejich loupežnickou kuchyní. Není čas panstvo zase někdy urvat vítězství na naší stranu? Mám trochu strach, že mnou při akademiích velebená avantgarda našla u vás ohlas i při vaření.
Místo klasického květnového střediskového srazu letos vyrážíme na sraz celého obvodu Prahy 10 do nám již známého Měsíčního údolí u Vlašimi.
Konečně opět tábor, na nějž odjíždí čtyřčlenné vedení, Kaňata a Rysi s šesti členy a o týden později historicky nejpočetnější osmičlenná Vlčata. Zapomněl jsem na někoho? Během roku trochu spící roveři odjíždí na tábor s hlavním úkolem: uspořádat akční etapovku o křížových výpravách. Celkem nás tedy bylo 26.
Loňskou chybu ubytovat všechny Vlčata do jednoho týpka jsme naštěstí nezopakovali, jejich počet nám to ani technicky nedovolil. Když jsem však na jaře ostatním navrhnul, aby Vlčata měla samostatně službu v kuchyni, zbylé vedení polil pot. Až Jardův argument, že to aspoň podpoří družinového ducha, když díky tomu nebudeme muset družiny na službu dělit, tento návrh potvrdil. Je vidět, že máme pro strach uděláno. S Vlčaty tedy do kuchyně nastupují vždy dva vedoucí služby, jeden vaří a druhý se snaží Vlčata držet co nejdál od kuchyně.
Po pěti letech se opět chystáme uspořádat „Závod ptačích mužů“, každoroční výjezd na Orongo do Stráže u Tachova tedy prodlužujeme na dva dny. První den jsou mezi členy přijati Merlin, Brejloun a Jim a mezi Vlčata Rohlík, Skřítek, Říp a Kuba. Druhý den ráno už borci vybíhají z Oronga směrem k rybníku, aby na druhém břehu nalezli ptačí vejce. Závěrečný boj o titul se rozhoduje mezi Opicí, Methanem a Hřebíkem. Sám Make Make snad zasáhl, když Opice těsně před cílem vejce rozbíjí a vítězství si tak připisuje Methan. Doplňuje tak řadu vítězů (Kiwiho z roku 1996 a Aidama z roku 2001) na tři. Společně s vítězstvím Methan získává i titul Ariki Mau a nikdo ho až do konce tábora nesmí oslovit jinak. Když si uvědomíme, že s k tomu vázal i zákaz šlápnutí na jeho stín a dotknutí se jakékoliv části jeho těla, dokážete si jistě představit, jak byl Ariki Mau mezi mužstvem oblíben.
S klidem statistika mohu konstatovat, že letošek skutečně můžeme nazvat rokem Methana. Sledujte sami: družina Rysů pod jeho vedením vzkvétá, všechny Zlaté stuhy mezi rádci během roku i na táboře, vítězství v 10. ročníku triatlonu Paperman, vítězství v závodě Ptačích mužů. Co mu ještě chybí k tzv. Grandslamu (Paperman, Mistr uzlování a vítěz celoročního bodování)? Vítězství v celoročním bodování 10. roku mu vzal Opice. Mistra uzlování se pro nemoc nezúčastnil. Takže dokáže Methan během 11. roku doplnit gradslamisty Kejchala a Maďara? Nebo mu v tom zabrání Opice, který s trochou smůly přišel o vítězství jak v Ptačím mužovi, tak v Papermanu. Nebo to bude úplně jinak?
Dost však velebení jednoho muže, sledujme boje v etapové hře při cestě k dobytí Jeruzaléma. S přepady Saracénů, šachovými boji, stavbou vorů, atd. si nejlépe poradila Káňata a vyrážejí tak s hodinovým náskokem před Rysy k Jeruzalému. Stop! Podívejme se do zákulisí tohoto poklidného dne (čtvrtek 20. července), úkoly pro vedení: v lese postavit Jeruzalém a odpoledne ho bránit před křižáky, dovézt Vlčata do poloviny cesty za ves Žebráky, dovézt Světlušky do vísky Ostrůvek, na vrch Šelmberk dodat borce představujícího krále Richarda pro závěr etapovky holek, zajistit příjezd kováře a čajovníků se stavbou jejich stanu (letošní táborové překvapení), no a taky uvařit večeři během nepřítomnosti členstva v táboře. Jo a zapomněl jsem, že musíme zajet na nákup do Tachova. Super, takovéto manažersko-logistické oříšky miluji. Je nás 7 i s Upírem, máme motorovou pilu, dvě auta a 4 vysílačky, takže pohoda, všechno klaplo. Rysi na své cestě předhonili bloudící Káňata a po hodinovém boji dobývají bránu Jeruzaléma, o vítězství v letošní etapovce je rozhodnuto. Pak už jen návštěvák, který trávíme povětšinou v kovárně a zbývá odsouhlasit název tábora „Jeruzalém“. 10. rok je za námi.

2006-2007

Po roce živoření o dvou družinách se nám podařilo obnovit Medvědy, měli jsme tedy zase tři klasické družiny s rádci Methanem v Rysech, Šnekem v Medvědech a Hřebíkem v Káňatech. Objevují se mezi námi i tři nováčci Dan, Marcel a Michal, ten dokonce s kulatým osobním číslem 150.
I když začal 11. oddílový rok tak první velká akce, kterou jsme absolvovali byla oslava 10. výročí vzniku Oronga. Ještě předtím nesmím opomenout zajímavou akci v trojském kanálu, kde jsme se pěkně projezdili na raftech a někteří vodomilové museli samozřejmě vyzkoušet vodu i jen tak. No vodomilové! Schylovalo se k závěrečné jízdě a už se také smrákalo, když kromě Zbyňka (pana Motýla) a jeho kamaráda – tedy našich lodivodů – do raftu nasedá i Lišák se Stopařem. Co mám dělat, ptá se Lišák. Prostě pádluj dopředu, my už se o to postaráme, odpovídá Zbyněk. Peřej stíhá peřej. Pádluji dopředu, najednou tma, spíše než dopředu mne zajímá, kde je nahoru. Vynořím se, zjišťuji, že pohodlně dosáhnu na dno. Ne tak Stopař, který kolem mne právě proplouvá. Chytám ho za „flígr“ a sunem si to ku břehu. Dnes už nám to asi stačí.
Ale vraťme se k oslavě 10 let, která proběhla v říjnu v Sedmidomkách, zvaní byli všichni bývalí a současní členové. Sešlo se nás kolem 40, zahradní grilování, spoustu fotek, filmů a kronik. Prostě pohoda. Po páteční oslavě nás pak čekala tradiční Rallye Kadislavka, při jejím 6. ročníku 7. září 1996 náš oddíl vzniknul. Nyní je to ale již 16. ročník a 140 výprava a my začínáme psát historii 2. desetiletí fungování Oronga.
Tento rok se mimo jiné nesl také ve znamení vydařených akcí pro starší, například dvě akce v Lužických horách nebo zimní táboření v tee-pee mluví za vše. Teď už se ale pojďme kouknout co se dělo dále. Na konci října nás čekaly tradiční podzimky, na které jsme po dlouhé době jeli netradičně vlakem. Tentokrát jsme se vydali na západ, do Vejprt v Krušných horách a po závěrečném hledání Megašutru se vracíme do Prahy. Na podzimninách nám Maďar oznamuje, že ukončuje pravidelnou činnost, ale oddílu by chtěl dále pomáhat. Tuto ztrátu snad zacelí Špunt, který se po oslavě 10 let začíná opět pravidelně objevovat.
Těsně před podzimninama jsme také rozehráli dlouho očekávanou celoroční etapovou hru o Atentátu na Heydricha, ale bohužel v průběhu roku jaksi vyšuměla, takže k atentátu nedošlo. Celoroční etapovka byla uspořádána společně s holkami z Hesperie. Základem byla hra připravená Lišákem v roce 1999 a 2003 a diplomová práce Dešti. Na rozdíl od nás etapovka u Hesperie nevyšuměla a byla u nich dovedena do zdárného konce. Mám občas pocit, že nápady a náměty pro oddílovou činnost Oronga nejsou našimi vedoucími dotaženy a úspěšně je aplikují Hesperky.
Do konce roku nás čekali ještě dvě tradiční akce a to Akademie, v které jsme myslím zabodovali s akčním dramatem Spiderman a ještě s přídavkem v podobě Matrix pingpongu. A vánoční výprava v „útulné“ chatičce poblíž Jabkenic u Mladé Boleslavy.
Po změně letopočtu nás čekala prestižní orongáčská soutěž a to Mistr uzlování, který určitě znovu přinesl chvíle nervozity a napínavé souboje, vítězem 16. ročníku se nakonec stal Methan před druhým Hřebíkem. Patrně 3. nejlepším časem v historii (35:31) Methan neponechává nic náhodě a odškrtává další chybějící bod do dosažení tzv. Grandslamu (Paperman, Mistr uzlování a vítěz celoročního bodování). Zbývá vítězství v celoročním bodování, ale na to je v lednu ještě brzo.
Na oddílové dění této zimy si také vzpomínám díky výpravě do Bělé pod Bezdězem, tam se všem účastníkům asi vryl doslova do kůže přechod pole v neobyčejně silném větru. Další zajímavou akcí byla například výprava do Mimoně s nálezem torza plynové masky u starých sovětských kasáren, nebo celostředisková hra po Praze se jménem Dracula.
Pak, na konci dubna nás čekalo netradiční, „experimentální“ spojení gurmánů a střediskáče u Blatné. Tato novinka vyvolala celkem rozsáhlou diskusi s kladnými i zápornými ohlasy. A aby nebylo srazů málo, tak nás čekal ještě sraz obvodní v Měsíčním údolí u Vlašimi.
Ke konci roku už se vše chystalo k táboru. Ještě ale bylo nutné vyhlásit celoroční bodování, které vyhrál Methan a zapsal se tak ke Kejchalovi a Maďarovi jako třetí držitel Grandslamu. Pomohl mu k tomu 15 let neviděný kousek a to tzv. Celoroční stovkař, který znamená 100% účast během roku. To se naposledy podařilo Lišákovi v roce 1991-1992 v oddílu Bílý bizon.
Konečně jsme se tedy mohli vydat k našemu tábořišti. Družiny zde doplnili ještě Mimoni David a Horal a po dostavbě tábora mohl začít naplno táborový život. Etapová hra byla tentokrát stylizovaná do Ameriky v časech stavby železnice východ-západ. Po několika zajímavých etapách, jako například noční hlídání našich dvoukolých Ořů, požáru lodi, vyhrávají (po 4 letech) celou hru Káňata. Tento tábor byl zajímavý i účastí Srdcat a to kvůli nepovolení tábořit na druhém místě u Stráže. Z tábora nesmím opomenout ještě fotbalový zápas Orongo vs. Srdce, který skončil poměrem 4:5, bohužel i přes vydatnou podporu našich Ultras se nám nepovedlo udržet vedení. Na táboře se také, jako každý rok konal náš triatlon-Paperman, který i za konkurence Srdcat vyhrál Horal. Táborem, který dostal název Mezi Pražci je tedy dovršen 11. oddílový rok a my se v tu dobu těšili na tento, již 12. rok…

Docházkové rekordy:

1996-1997 Rambousek chyběl až 22.2.1997
1997-1998 Kamza chyběl až 5.3.1998
1998-1999 Nezmar chyběl až 14.1.1999
1999-2000 nikdo nezískal prvního stovkaře
2000-2001 Kejchal chyběl až 1.4.2001 (od 9.12.1999 - Po 478 dnech a 68 povinných oddílových akcích)
2001-2002 Fantom chyběl až 9.5.2002 (od 17.5.2001)
2002-2003 Romeo chyběl až 16.5.2003 (od 21.6.2002)
2003-2004 Honza B. (Maďar) chyběl až 18.1.2004
2004-2005 Hřebík chyběl až 26.2.2005 (od 29.6.2004)

STEZKA PTAČÍCH MUŽŮ

Bůh Make-Make předsedal kdysi nejvýznamnějším obřadům na Mata-ki-te-rangi. Tento bůh života žehnal jednou za rok neobyčejnému obřadu, jímž vzýval plodnost a návrat k původnímu stavu. Obřad se konal ve vzrušujícím rámci pobřežních útesů Oronga, s výhledem na vnitřní jezero Rano-kau a nádheru tří duhově zbarvených ostrůvků. V této pohanské slavnosti se podivuhodně oživuje kult života. Slavnost se připravovala už od července. S napětím se čekalo na přílet prvních ptáků a až se najde první vejce, symbol nového roku a jižního jara. Tento obřad nemá sobě rovného v celé Polynésii a vzpomínka na tento kult vzrušuje i dnes mysl lidí na tomto ostrově z konce světa. Během července se obyvatelstvo shromažďovalo u Mataveri na úpatí sopky. Tam stála tří ohromná shromaždiště lidu, postavená z tesaných kvádrů, kde se za zpěvu a tanců setkávali muži a ženy různých kmenů, náčelníci i válečníci a sluhové ptačích mužů. Odtud se lid i kněží odebrali do svatyně na Orongu, v nekonečném procesí vstupovali po stezce ao, šplhající se po holém úbočí sopky Rano-kau. Byl to pochod snů, neboť kandidáty budoucího titulu ptačího muže vybíral bůh a snění kněží. Korunováni diadémem z per kohoutích a faétonních, tváře černě a červené pomalované, pod hami skvoucí tetování a obřadními pádly udávajíce rytmus, tak dospívali zasvěcenci na vrchol Oronga.

Uchazeči o titul Tanga-ta-manu zůstávali na Orongu, zatímco jejich služebníci zvaní hopu-manu se odebírali na ostrůvek Motu-nui. Konečně se dostavil ariki henua, král ostrova, a dal hopu-manu znamení k odchodu na ostrov. Byl to podivuhodný a nejednou tragicky končící výkon přeplavat průliv, který spojuje Orongo s ostrůvky, proud je tam neobyčejně dravý. Stezkou, která se vine nad jeskyněmi a srázy, se hopu-manu ubírali k úpatí velké pobřežní sopečné stěny. Ze stvolů totory, jimiž je kráter porostlý, si vyráběli kuželovitý plovák, který naplnili potravinami. Pak se muži vrhali do moře. Jednou rukou svírali plovák, druhou se probíjeli proudem, vyhýbajíce se žralokům, až konečně stanuli na strmém ostrůvku Motu-nui. Čekajíce až přiletí ptáci a snesou první vejce, hopu-manu žili odloučeni od světa v malých jeskynních celách , na jejichž stěnách byly vyryty tváře boha Make-Makeho a figury ptačích mužů. Čekání bylo dlouhé, bylo-li moře příliš neklidné, nemohli být hopu-manu ani zásobeni potravinami. Ve dne v noci jen číhali, až poletí ptáci, a každý doufal, že první objeví vejce. A zatím na skalnaté faléze Oronga vysoko nad vlnami budoucí tanga-ta-manu a s nimi válečníci, kněží a král zkoumali krouživý let ptáků a čekali. Vysoko na skále ostrůvku nazývaného Křik ptáka volá hopu-manu svého nového krále. Muž tiše sestupuje k moři, upevní si mahutovou páskou na čelo vejce a ponoří se do vln. Tu všichni hopu-manu vezmou do svého středu toho, jemuž bůh propůjčil sílu, a beze strachu plavou ke břehu Oronga. Obraz vskutku majestátní, nezapomenutelná podívaná! Požehnaný muž stoupá po balvanech lávy, vystupuje strmým svahem, až konečně stane u nohou nového krále a vloží do jeho rukou drahocenný symbol. Jakmile muž hlídající na skále zaslechl a hlásil dále jméno nového tanga-ta-manu, vyvolený si jemnou čepelí z průsvitného obsidiánu oholil lebku a stal se ptačím mužem.

Nyní tu chlapi máte příležitost zúčastnit se závodu o ptačího muže. Rovnou vám říkám,že to nebude lehké a těm nejlepším z vás to bude trvat nejméně pět let. Za to tu možnost, získat titul ptačího muže, budou mít všichni a nebude to pouze ten první. Tento závod ptačích mužů bude mít jen vzdálenou souvislost s každoměsíční volbou toho nejušlechtilejšího z nás. Představme si vaše působení v oddíle jako plavbu na ten nejvzdálenější ze tří ostrůvků, na ostrůvek Motu-nui. Hopu-manu na Velikonočním ostrově byli vystaveni velkému množství nástrah při jejich cestě za symbolem nového života. Při vašem vstupu do oddílu Orongo jste museli všichni splnit nováčkovskou zkoušku, tím jste se dostali na nejbližší ostrůvek od útesu Orongo, na ostrůvek Motu iti. Stali jste se právoplatnými členy našeho oddílu, ale tím by vaše cesta za sebezdokonalováním neměla skončit, spíše jste se dostali na začátek cesty za poznáním, kterou na Mata-ki-te-rangi zosobňovala škola kohau rongo-rongo. Toto dosud nerozluštěné písmo, budete mít možnost pochopit sami při plnění různých úkolů. Za každý splněný úkol získáte jeden znak rongo-rongo. Teď se vraťme k naší plavbě na Motu-nui. Při splnění náročnějších podmínek než je nováčkovská dospějete na prostřední ze tří ostrůvků. Zdolání nejtěžších zkoušek pro vás bude vstupní branou na ostrůvek Motu-nui, čímž získáte titul hopu-manu. Jak jste se dočetli, hopu-manu byli pouze pomocníci "ptačích mužů" zvaných tanga-ta-manu. Také plnění úkolů k dosažení Motu-nui, vám má být prostředkem k získání titulu tanga-ta-manu. U nás v oddíle jsou tanga-ta-manu ti, co složili slib. O nových tanga-ta-manu rozhoduje každý rok shromáždění všech tanga-ta-manu, vybíráni jsou ti nejušlechtilejší z nás. Nyní tedy k jednotlivým podmínkám plavby na jednotlivé ostrůvky.

Rongo Rongo

- prokázané mistrovství v určitém oboru